Z křesla nejvyššího manažera českého fotbalu se na stadion žlutomodrých vrátil Rudolf Řepka. Od března vede klub jako jeho nový ředitel. Od návratu do klubu, kde vyrostl, si přeje, aby se co nejvíce fanoušků cítilo být součástí žlutomodré rodiny.
Jaký je po čtrnácti letech návrat na Stínadla?
Krásný. Ale ani to nevnímám jako návrat. Mám s teplickým klubem pouto, můj syn hraje v mládežnickém týmu a stále jsem měl díky práci ve FAČR přehled o teplickém klubu, hráčích, realizačním týmu. Cítím se fantasticky. Mám tento klub v srdci. Je to, jako kdybych se vrátil domů po týdenní dovolené.
Vrátil domů… takže máte k Teplicím hezký vztah?
V Teplicích jsem se narodil a vyjma studií v Praze a USA tady celý život žiji. I když jsem pracoval v Praze, tak jsem bydlel v Teplicích a dojížděl každý den. Jsem Tepličan tělem i duší. Teplice jsou krásné město. Miluji ho.
To vás přivedlo i k tomu, že jste chod města chtěl ovlivňovat na radnici?
Záleží mi na tom, co se ve městě děje. Byl jsem čtyři roky radní města Teplice a později také zastupitel. Já ale nejsem klasický politik. Vždy jsem byl sporťák, který chtěl kopat za sport a pomoci jako expert na problematiku sportu.
Jaký je podle vás vztah města k vašemu fotbalovému klubu?
Je důležité, aby byl vyváže-ný. Cítím potřebu takový vztah dlouhodobě budovat. Město potřebuje fotbal a fotbal se neobejde bez města. Finanční podpora klubů je v jiných městech vyšší, ale nemyslím si, že vše je jen otázkou peněz. Můžeme si pomáhat a být si vzájemně přínosem. Cítím, že jsme na dobré cestě.
S klubem jste spjatý od dětství. Co pro vás znamená?
Teplickému fotbalu vděčím za to, jakým jsem vůbec člověkem! Tehdejší Sklo Union a jeho skvělí trenéři mi umožnili absolvovat první fotbalové krůčky v šesti letech přímo na Stínadlech, formovali moji osobnost a budovali vztah k fotbalu a žlutomodrému klubu. No a novodobý FK Teplice mi umožnil zahrát si jak třetí ligu za seniorský rezervní tým, tak funkcionářsky vyrůst a nakouknout také do fotbalové Evropy. Navíc mi dal pevné základy k tomu, abych mohl rozvíjet fotbal i celorepublikově, a to z unikátní pozice generálního sekretáře. Kdyby nebylo teplického klubu, nikdy bych nedostal šanci dělat v životě to, co mě baví a naplňuje. Jsem za to moc vděčný a myslím, že právě teď přišel čas, abych to vše klubu svými zkušenostmi vrátil.
Dá se srovnat klub, ze kterého jste odešel v roce 2007, s tím, do kterého jste v roce 2021 nastoupil?
Je složité to hodnotit. Před 14 lety, kdy jsem odcházel v době Františka Hrdličky, klub hodně znamenal. Byl hod-ně propojený s okolím, s regionem, s městem… byl velmi respektovaným i v rámci fotbalové veřejnosti. Mám pocit, že v tuto chvíli se dostal malinko do šedi, a netuším, čím to je. Věřím, že při-spěji k tomu, aby Teplice na fotbalové mapě zase začaly hrát velkou roli. Asi nebudeme nejbohatší klub v lize, ale jsme stabilní, máme na čem budovat a před sebou dobrou budoucnost. Stal jsem se i předsedou okresního fotbalového svazu a chci docílit, aby kluby v regionu braly FK Teplice jako spojence a partnera.
Teplice hrávaly evropské pohárové soutěže, teď jsou v půlce ligové tabulky. Je to jen o financích, nebo prostě není pohoda v kabině, není touha vyhrávat?
Vše je nakonec o financích. Rozpočet máme nižší asi o 30 procent ve srovnání s dobou, o které jsme mluvili. Jsme jedním ze tří klubů v lize, které mají vlastní stadion, a to je nesmírná finanční zátěž. K tomu, aby FK Teplice byl opět respektovaným a úspěšným klubem, vede jediná cesta. Musí začít být čitelný, mít strategii, věnovat se mládeži, stavět na odchovancích. Výchova hráče nebude stát nikdy tolik jako koupě hotového fotbalisty. I s relativně malým budgetem pak mohou Teplice hrát dobrou roli v lize. Asi ne evropské poháry, protože cesta k nim je těžká, ale my nechceme hrát šedý střed.
Zatím ta šeď je a fanoušci nejsou nadšení. Jaké vztahy byste s nimi chtěl mít?
Klub bez fanoušků – to není cesta. A je to vidět i teď, kdy nemohou na stadion kvůli pandemii. Fanoušci jsou krví klubu a pozitivními vibracemi, bez kterých se žádný klub neobejde!
Jak hodně hráčům chybějí?
Obrovsky. Když jste fotbalista a stoupnete si na stadion, kde není ani noha, je to najednou úplně jiný sport.
Fanoušek je dvanáctý hráč.
Ano. Není to jednoduchá doba pro fanoušky ani pro hráče. Potřebujeme mít toho dvanáctého hráče na stadionu, a čím bude silnější, tím bude silnější celý klub. Hodně fanoušků bylo nazlobených, protože necítí z klubu sílu. Chtěl bych, aby z týmu bylo cítit, že se jde na hřiště vyhrát. Ale klub není jen „áčko“ a fanouškům musíme dobře vysvětlit i tu naši strategii. Že už nejsme ve fázi, kdy budeme hrát každý rok o poháry, a že chceme, aby tady hráli odchovanci. Když se s tím fanoušci zosobní, tak nám pro-minou, že pokaždé nevyhrajeme. Na hřišti ale musí vidět tým s duší a touhou po vítězství.
Jak jste se vlastně dostal na post generálního sekretáře FAČR?
Nebýt tehdejšího šéfa žlutomodrých Františka Hrdličky, asi bych na FAČR nebyl. On mě upozornil, že je tohle místo volné. Já jsem se přihlásil do výběrového řízení a vyhrál jsem ho.
Fotbalová asociace už tehdy neměla úplně ideální pověst. To vám nevadilo?
Generální sekretář je unikátní pozice. Je jedna jediná v České republice. Byla to obrovská výzva. Říkal jsem si, že to bude obrovská zkušenost, která mě posune dál. A také jsem chtěl mít možnost fotbal ovlivňovat a měnit. I když někdo si mohl tehdy říct, že jsem jen další pohůnek Vlastimila Košťála (někdejší místopředseda FAČR). Ale šel jsem do toho s tím, že chci do té pozice promítnout vše, co znám a umím. Když jsem přišel, měla fotbalová asociace 50 zaměstnanců, když jsem odcházel tak jich měla 150. V podstatě jako ředitel s tak velkým arzenálem lidí měnit fotbal můžete. Důležité je, jak kvalitní má asociace výkonný výbor, který činí nesmírně důležitá strategická rozhodnutí.
Kdo z předsedů FAČR, které jste zažil, vás nejvíc ovlivnil, něco naučil?
Zažil jsem čtyři (Pavel Mokrý, Ivan Hašek, Miroslav Pelta, Martin Malík) a od každého jsem si vzal něco. Pohybovat se v prostředí s těmito „šíbry“ nebylo jednoduché. Ale třeba Miroslav Pelta, který je nyní poměrně hodně skloňovanou, až bych řekl, kontroverzní osobou, mi dal volnou ruku a mohli jsme se pustit třeba do projektu elektronizace fotbalových agend. Povedlo se. Tím jsme český fotbal posunuli do nového tisíciletí.
Když policie kvůli dotacím zasahovala v sídle FAČR, sebrala tehdejšího předsedu, volala vás k výslechům, to asi byla drsná doba.
Byl jsem u výslechu, ale když máte čisté svědomí, nemusíte se tím moc trápit… Ta situace ale byla hodně složitá. Ministerstvo nám tehdy řeklo, že dokud nebudou hotové audity, nedají nám ani korunu. Mluvíme o miliardovém rozpočtu FAČR, na kterém se ministerstvo podílelo více než polovinou. Klubům netekly žádné peníze a nebylo na údržbu sportovišť, na mzdy lidí, a když znáte jejich osudy… To nebyla vůbec lehká doba.
Odešel jste z FAČR a stal se jedním z hybatelů F-evoluce, která chce očistit český fotbal.
Z fotbalové asociace jsem odešel v roce 2018, protože už jsem nechtěl dál akceptovat způsob práce Romana Berbra (místopředseda FAČR obviněný z korupce a defraudace). Chci ale dál pomáhat fotbalu a očistit ho. Právě proto jsme se pustili s mými dalšími kolegy a osobnostmi, jako je Vladimír Šmicer, Jan Koller, Milan Baroš do F-evoluce, která chce fotbal očistit odspodu.
Dají se nějaké zkušenosti z působení v asociaci využít teď v Teplicích?
Dají. Naučil jsem se naslouchat a respektovat každý názor a následně si vytvořit co nejreálnější obrázek o dané problematice. Za každé situace jsem myslím lidský a snažím se být vždy týmovým hráčem. Nynější návrat do žlutomodrého klubu se seběhl rychle. To ano. Někdy vám život připraví velká překvapení. Zřejmě nás život tak učí si užívat přítomnost, protože nikdo nikdy neví, co bude zítra, za měsíc či za rok. Osobně to prostě beru tak, že se to mělo z nějakého důvodu stát, raduji se z toho a více se nad tím nezamýšlím.
Jste novým ředitelem klubu měsíc. Jaké to je?
Radostné, ale na druhou stranu také obrovská odpovědnost. Beru to s maximální pokorou a respektem. Ředitel klubu, kustod či recepční, všichni jsme jen součástí jednoho týmu, kde má sice každý své specifické úkoly, ale všichni jdou po společné cestě ke stejnému cíli.
Co všechno vás na postu ředitele FK Teplice teď čeká?
Chci, abychom vytvořili pevné vztahy v oblastech politických, obchodně-partnerských či sportovních. Musíme vytvořit pevné pouto a pocit sounáležitosti s naším klubem tak, aby se každý cítil být platným a hodnotným článkem naší žlutomodré rodiny. Jsme sice klub s bohatou tradicí, na kterou jsme náležitě hrdí, na druhou stranu jsme ale pořád relativně malý provinční klub, který jestli chce být životaschopný, musí se zaměřit především na rozvoj mládeže. No a k tomu je potřeba vybudovat potřebnou infrastrukturu. Je to běh na hodně dlouhou trať, ale o vybudování mládežnického tréninkového centra bychom se měli určitě pokusit. To je to, co může zajistit náš klub na dlouhá léta. V dnešní složité době je totiž snížení závislosti na vlastníkovi a případně získání dalšího strategického partnera naprosto rozhodující.
Přidat komentář