Příjemné letní posezení, jen trošku delší

Na restauraci Aladdin v Teplicích vlastně narážím náhodou, všimnu si jí cestou z auta. Když rychle přibrzdím a zaparkuji, vcházím do příjemného dvora, kde je
restaurace s penzionem. Protože je hezky teplo, ani se nesnažím jít dovnitř.

Jako řada dalších hostů se usazuji ve stínu slunečníku na zahrádce restaurace. V době mého příchodu se tu pohybuje číšnice. Jakoby mávnutím kouzelného proutku po mém usednutí odchází a já čekám. Nepříjemně dlouho. Během této chvíle stačím zjistit, že penzion má vlastní wifi, zkontroluji si zprávy a chvíli chatuji na sociální síti. Dočkám se přesně po 14 minutách, kdy se konečně objevuje obsluha a nabídne mi jídelní lístek.

Po roztrpčení přichází potěšené překvapení, protože denní nabídka je zde docela obsáhlá. Čtyři hotovky, dvě polévky a dokonce výběr ze tří zeleninových salátů. K tomu ještě cmundérie, možnost dát si k obědu jeden z místních bramboráků. Volím ten plněný kuřecí směsí, ačkoli nejde moc o jídlo do horka. Ptám se na  nealkoholické pivo a opět překvapení, v nabídce jsou dva druhy – světlé a polotmavé, které si nakonec dávám.

Jako první dostávám objednanou česnečku s osmaženým chlebem, sýrem a šunkou. Téměř nic jí nemohu vytknout, jen bych si ji rád dosolil. Slánka ani pepřenka ale na stole není a obsluha opět někam zmizela. Protože čas kvapí, nakonec mávnu rukou a polévku sním. S pocitem, že solit hodně stejně není zdravé. Na bramborák po zdolání polévky naštěstí čekat nemusím, dostávám ho ve velmi krátké chvíli.

Chuťově je dobrý, jen ze začátku narážím na opravdu malinkaté kousky masa, které nejsou moc šťavnaté. Větší a lepší jsou až uprostřed. Výsledná kombinace špatná není, s nealkoholickým pivem mi ani ve vedru nakonec toto těžší jídlo nevadí. Ještě si odskočím na toalety, kterým nemám co vytknout.

Naštěstí ani při placení již nemusím dlouho čekat, účet dostávám během krátké chvíle. I s menším spropitným zde nechávám 150 korun, což můj oběd v Teplicích řadí k těm mírně dražším, ale rozhodně ne předraženým, protože jídla bylo hodně. Celkem jsem zde strávil 48 minut, tedy o něco déle než v jiných restauracích. Posezení na zahrádce u Aladdina patřilo k příjemným, ale poněkud delším obědům, ovšem zajít si sem na jídlo není špatná volba. Jen musíte doufat, že obsluha nebude zaměstnaná nějakou jinou prací nebo si vás všimne rychleji než mé maličkosti.