Po padesátce se o sebe musíte začít starat

Zpěvačka a herečka Petra Černocká baví své fanoušky již téměř 50 let. Přesto je stále aktivní zpěvačkou, která bez problému zvládne vystoupení na živém koncertě, kde celou dobu srší energií. Tu si nejraději dobíjí při aktivním odpočinku nebi na chalupě na severu Čech.

V posledních měsících jste byla často na severu Čech. Jak často vystupujete?

Byly doby, kdy jsme hráli skoro pořád, skoro 20krát do měsíce. Ale to mi bylo také dvacet, takže jsem byla v jiné kondici. S mým mužem jsme to nyní vymysleli tak, že v létě hrajeme o všech víkendech, ale přes týden si dáváme volno na chalupě, kterou máme tady na severu v Kytlici. Někdy máme jenom pár vystoupení, protože jezdíme i do zahraničí. To si pak dám na pár dní pohov. Mě vystupování strašně baví, ale to cestování dá zabrat. Kdybych mohla hrát jen v Praze a okolí, tak hraji klidně i dvacetkrát měsíčně. Ale my za fanoušky jezdíme a při stavu silnic to není jednoduché. Možná by pan ministr dopravy potřeboval, aby mu někdo řekl, že to nezvládá.

Máte ve svých letech ještě nějaké plány nebo projekty?

Po pravdě již řadu let nic neplánuji. Když jste na světě tak dlouho jako já, tak zjistíte, že nejlepší věci se dějí tak nějak samy. Jakmile se moc snažíte a moc vymýšlíte, děláte nějaké velké PR, tak najednou zjistíte, že kvůli té snaživosti můžete být někomu i protivný. Myslím si, že moje publikum je takové decentní, že se nepohybuje na nějakých sociálních sítích. Ani nechce, abych se fotila někde zleva a zprava, na Kanárech nebo kdo ví kde ještě. Takže když třeba přišla dcera a řekne mami, budeme zpívat ukolébavky, tak jdeme. Ona to celé připravila a pak jsme to CD nahráli. Chtěla bych ještě jedno CD udělat a to countryové. Ale to si ještě budu muset napsat pár písniček.

Píšete si je sama?

Slova i hudbu. Protože na ostatní není spolehnutí. A navíc ti nejlepší textaři již tu nejsou. Pavel Vrba, Borovec a další. Dneska si lidé píší věci sami a vemte si, co je to za blbiny. Ráno jsem vstal, udělal tohle a pak tamto. To není text. Já chci, aby můj text měl nějakou poetiku, takže nezbývá, než si to napsat sama. Já to zkoušela, ale nejde to. Navíc ono se tím dá těžko živit, protože desky se už moc neprodávají. Dříve textaři z OSA chodily peníze, dnes se jich prodá tak málo, že se neuživí.

Mluvila jsme o tom, že odpočíváte. Jak?

Aktivně. Třeba každé úterý chodím cvičit. V pátek chodívám na přednášky a podobné akce. Mám kamarádku intelektuálku, která vždy vymyslí nějaký zajímavý program nebo najde nějakou výstavu. Takže ve všední dny si to dělám hezké a v sobotu a neděli se hraje. A v létě jsem na chalupě. Když je hezky, je potřeba být někde v přírodě.

Máte jí v Kytlici, jak jste k ní přišla?

Po válce tam zůstaly volné domy, do kterých se stěhovali lidé z celého Československa. A shodou okolností se stalo, že Kytlici jednou objevil Vlastimil Brodský, který byl můj bratranec. Tehdy přišel za mým tatínkem a řekl mu, že našel krásnou obec, ale že se tam bojí. A že by byl rád, kdyby se tam také nastěhoval. Ve Vinohradském divadle také ještě přemluvil několik dalších herců, kteří si tam také koupili chalupy. Takže svého času to byla ves s největší koncentrací umělců v Čechách. Někteří již tam nejsou, ale třeba po tátovi tam jezdí Marek Brodský.


Jste chalupářka, která musí mít zahrádku a vše ostatní kolem?

Už jsem trochu zvolnila. Když bylo třeba dát tu chalupu do pucu, to jsme tam dělali hodně, podlahy, stále jsem něco natírala a šroubovala. Ale naštěstí dům již je v dobrém stavu, takže už zbývá jen ta zahrádka, stromy a květiny. Manžel si vymyslel ještě skleník. Sice nevypadá na zahradě hezky, ale když si chce hrát, tak ať si tam ty okurky pěstuje. Poslední léto vypadalo nadějně, že budeme mít lusky a už se chystal sklízet. Ale všechno mu sežraly srnky. Vždycky tam vše sežerou. Lidé jsou ale sveřepí. Vysadí to znova.

A slyšel jsem, že tam často jezdívá vnučka…

Ano. Ale záleží to tak na tom, jestli přijedou děti z okolních chalup. Ona se tedy se mnou vždy zabaví, ale co já. Ona pak chce, abych s ní celý den byla a to pak nic neuděláte. Neustále vyžaduje pozornost. Ale když jsou tam její kamarádi, tak si tam neuvěřitelně vyhraje. Ani se jí pak nechce domů. Já pro ní udělám první poslední, mám ji strašně ráda, ale už mi schází ta energie. Tři dny jsou v pohodě, ale týden už je horší.

Četl jsme, že jste velká zastánkyně zdravé výživy a zdravého životního stylu…

To je pravda. Zjistila jsem, že jak stárnu, tak to začne být nutné. Do padesátky to jde, svaly stále pruží. Ale pak je třeba něco dělat, prostě dohlédnout na údržbu. Se stravou je to to samé. Ve dvaceti můžete stláskat, co chcete, a tu energii vydáte. Ve stáří je to horší. Mám kamarádky, které se nehlídají a stěžují si na kolena a klouby. Já bych se tomu chtěla vyhnout a tak trénuji. Také si dám nějaké vitamíny a calcium, zinek. Ale základní věc je váha, hlídat se. Ale s věkem se figura mění a člověk si musí odříkat. Já přitom tak miluji zmrzlinu a buchty. Odolejte tomu, když někdo upeče.

Jak vzpomínáte na počátky své kariéry?

To je jednoduché. Já už si skoro nic nepamatuji. (smích) Vzpomínám především na konzervatoř, pak začátky s kapelou, protože na prvním koncertě mě vypískali. To se nezapomíná. Pak se to začalo zlepšovat, poté přišel Zdeněk Merta, což byla nejslavnější éra, kdy jsme léta vyprodávali sály. To si rámcově pamatuji. Ale také často potkávám lidi, kteří mi připomínají historky, o kterých už dávno nevím. Nebo když mi spolužačky ze školy říkají, že jsme byly na horách a já si na šponovky našila záplaty. A já fakt nevím. Ale těch zážitků bylo za celý život tolik, že se to asi musí třídit.

Veřejnost vás zná hlavně jako Saxanu. Netrpěla jste třeba tím, že jste byla herečka téhle role?

Já jsem nikdy nechtěla být herečka, takže mě to moc netrápilo. V době, kdy jsem natočila Saxanu, jsem už měla kapelu a úspěšné písničky. Takže mě ani nenapadlo být aktivní herečkou a jsme za to vděčná, protože to je těžký život. Herci jdou z role do role. A když nemají roli, tak se trápí. Ono je to nespravedlivé. Někdo nemusí být tak dobrá herec, ale je v televizi a je známý. A na druhou stranu jsou výborní herci, kteří hrají třeba někde v Hradci a té popularity se nedočkají. U toho zpěvu je to mnohem snazší a můžete se rozhodovat sami. Já si napíšu text a hudbu, kterou chci zpívat. Ve filmu či divadle vám režisér přinese scénář, který může být i špatný, a vy to musíte odříkat. K filmu jsem se dostala, jen když si někdo vzpomněl. Třeba pokračování Saxany. A není to tak dávno, kdy jsem točila film Andílek na nervy. To byla obtížná role, hrála jsem tam starostku. Ale velmi mě to bavilo, i když to bylo namáhavé.

Co považujete za vrchol kariéry?

Období s Kardinálama a Zdeňkem Mertou. Byli jsme velmi nadšení a tvůrčí, stále vymýšleli něco nového. Bavilo mne vymýšlet kostýmy. Režíroval nás Petr Novotný a ten by nikdy nedopustil, aby to byl obyčejný koncert, vymýšlel různé scénky. To mě opravdu neskutečně bavilo. Nejlepší představení, které jsem kdy hrála, se jmenovalo Můj Mikuláš Dačický. Zdeněk Merta na to dokonce napsal renesanční písně. Diváci koukali, protože chtěli slyšet Náklaďák a Píseň si se mnou broukej. Nás to tak bavilo, že neměli šanci. I když pak jsme jim to nakonec zahráli. Pak už to začala být trochu rutina. A pak mě začalo bavit, když jsme začali hrát jen s kytarou.

Takže práce a vaším mužem vás baví?

Úžasně. My jsme za těch 15 let tak sehraní, že si vymýšlíme blbiny. Lidi to na vystoupení nepoznají, protože se baví, ale my prostě nemáme rutinu. Navíc pokaždé máte jiné publikum a někdy zmáknou publikum, když jste na podiu jen dva, je docela výzva. Třeba na nějakém firemním večírku, po rautu, když je to takové kožené. Tak to je těžké. Pokud je nechytíte, tak se budou bavit. Na severu Čech ale publikum bývá většinou velmi úžasné. V Praze je to jiné, to je hrozná konzerva. Tam hraju nejméně ráda. S kapelou to bylo jednodušší.

Hrajete i pro seniory?

Už několikrát a to je doslova pošušňání. Oni si tak strašně rádi povídají a jsou šťastní, že slyší písně svého mládí. Takže tuhle éru mám ještě před sebou. Jsou to lidé, kteří moje písně opravdu znají a těší se na ně. Po koncertu si s nimi strašně ráda povídám. Někdy i říkám, že jdeme hrát pro penzisty. A pak si uvědomím, že vlastně je to pro mé vrstevníky.

Pera Černocká

česká zpěvačka a herečka. Narodila se 24. listopadu 1949, Vystudovala konzervatoř, vystupovala s několika kapelami, především se skupinou Kardinálové Zdeňka Merty. Její nejznámější rolí je dívka Saxana ve filmu Dívka na koštěti, působila například i v divadle Semafor. V posledních letech vystupuje s manželem Jiřím Pracným.

NEJ
Jídlo: Špagety
Hudba: Beatles, Lionel Richie
Barva: bledě modrá
Číslo: nemám
Politik: Miroslav Kalousek, Jaroslav Kubera

FOTO: Miroslav Rada

Napište první komentář

Přidat komentář

Váš e-mail nebude zobrazen veřejně.


*


*