FOTO: Již ve čtvrtek Světový den ledvin

Na Světový den ledvin, 8. března, od 8 do 15 hodin se otevřou dveře všech dialyzačních středisek a nefrologických ambulancí. Zájemci mohou v Teplicích nebo v Duchcově bez objednání přijít a nechat si vyšetřit zdarma své ledviny.

Vyšetření trvá zhruba 10 minut a lékaři mimo vzorku moči a kapičky krve s pacientem proberou rizikové faktory. Užitečným nástrojem, který člověku napoví, zda by sám mohl či nemusel patřit do rizikové skupiny, je i on-line test ledvinovakalkulacka.cz, kde je možné prevenci věnovat pár minut svého času.

„Nejvíce ohroženi jsou ženy i muži nad 50 let, lidé s nadváhou, vysokým krevním tlakem, cukrovkou nebo silní kuřáci“, říká Petr Hartl, primář dialyzačního střediska Teplice.

Mezi pacientkami dialyzačního střediska B. Braun Avitum v Teplicích je i Tereza Bártová, která netrpěla žádným chronickým onemocněním, ale jejíž selhání ledvin bylo náhlé. Lékaři jí dávali při meningitidě 1% šanci na přežití. Nemoc ji připravila o ledviny, nohy i prsty na rukou, ale nevzala jí chuť žít.

„Psala mi pak řada lidí, i cizích, a někteří říkali, že by to na mém místě vzdali. To mně ale nikdy nenapadlo. Cesta se vždycky najde,“ říká šestadvacetiletá Tereza.

Letošní ročník dne ledvin upozorňuje na typicky ženská rizika ledvinového onemocnění. Specifikem závislým na pohlaví jsou především záněty močového měchýře, tzv. cystitidy, kterými ženy trpí mnohem častěji než muži.

V roce 2016 například onemocnělo cystitidami podle údajů VZP takřka 400 tisíc pacientů, z toho 26 % mužů a téměř 74 % žen. Opakované cystitidy přitom mohou vést až k chronickému zánětu ledvin. V 10–15 % případů jsou tyto záněty dokonce zodpovědné za trvalé selhání ledvin a vedou k následné dialýze nebo transplantaci.

Onemocnění sužuje muže i ženy všech věkových kategorií. Ženy gravidní však v tomto ohledu vyžadují zvláštní pozornost.

„U těhotných žen jsou uroinfekce nejčastějším zánětem. Oproti zbylé populaci žen se u nich vyskytují dvakrát častěji. Pokud je gravidní žena pacientkou naší nefrologické poradny, vyšetřujeme jí preventivně třikrát častěji než obvykle. Kromě cystitidy bývají ženy v těhotenství postihovány také asymtomatickou bakteriurií, která bývá jednou z příčin předčasného porodu, nižší porodní hmotnosti, anémie nebo hypertezne matky,“ popisuje primář Hartl.

Pacientkou dialyzačního střediska B. Braun Avitum v Teplicích je i Tereza Bártová, která loni v dubnu nemocněla meningokovou meningitidou

Loni na jaře se Tereza Bártová chystala na státnice a trénovala na cyklistickou sezónu. Čtyři dny před zkouškami se jí ale život obrátil na ruby. Snad stres a vyčerpání. Udělalo se jí špatně, měla teplotu a bolela ji hlava. Co však původně vypadalo jako obyčejná chřipka, byla nebezpečná meningoková meningitida, u nás méně zastoupený bakteriální kmen W135. Lékaři ji udržovali tři týdny v umělém spánku a dávali jí 1% šancí na přežití. Rodina u ní bděla a každý den na ni někdo mluvil, ač ona sama neví, nakolik je vnímala. A pak se probudila.

„Možná je dobře, že se mi při tom probouzení realita ještě nějakou dobu prolínala se snem a docházelo mi až postupně, co se všechno stalo,“ vzpomíná.

Nefungovaly jí ledviny, v krku hadici na dýchání, která ji neumožňovala mluvit, nohy od kolen dolů pryč, na levé ruce chyběly dva prsty a na pravé čtyři. S okolím se dva měsíce pokoušela dorozumívat ovázanýma rukama skrze ukazovací abecední tabulku.

„Můj bratr byl nejnadanější. Tomu stačila jen dvě písmena a hned věděl, co potřebuji. Často tohle propojení ale nenastalo vůbec a personál netušil, o co je prosím,“ vzpomíná.

Mezitím se naučila třeba psát jen pomocí palce a jednoho zbylého článku prstu a zaváže si s tím i tkaničky. A také bravurně chodí na protetických nohou, které přirovnává k chůzi na chůdách.

„Teď mám hroznou radost, že mám nová karbonová chodidla. Jde to s nimi mnohem lépe,“ komentuje vděčně. Vrhla se znovu do života a s vervou a vůlí nachází nové možnosti. „Říkala jsem si, že když to nepůjde na normálním kole, pořídím si handbike,“ říká. Sportovní duch někdejší fotbalistky, lyžařky, běžkyně a cyklistky přijímá jednu výzvu za druhou. Když už život některé dveře zavřel, Tereza nachází stále nové otevřené.

„Jasně že bych zase ráda chodila hodiny sama po lese i do prudkých kopců. Jsem taky vděčná za pomoc rodičům. Chtěla jsem si po škole původně najít vlastí bydlení a teď jsem ráda, že mohu být s nimi. Byla jsem zvyklá si také zařizovat věci autem, ale teď mě vozí rodina a přátelé. Ale už jsem zkoušela auto na ruční ovládání a je to úplně jednoduché. To půjde,“ dodává.

Nedávno obhájila diplomovou práci ve svém oboru – speciální pedagogice a znovu se učí na státnice. A dokonce už i na částečný úvazek pracuje v organizaci Cesta za snem.

„Poznala jsem za tu dobu řadu prima lidí. Když vidím, jak těžké to někdo má, tak si říkám, že mi celkem nic není,“ dodává Tereza. Nejvíce jí ale na svobodě ubírají nefunkční ledviny. Dochází třikrát týdně na 4 hodiny na dialýzu do Teplic. „Kazím jim tam věkový průměr,“ říká ve svých 26 letech. Kdyby se někdy v budoucnu podařila transplantace, byl by to dárek nad dárky.

 

Napište první komentář

Přidat komentář

Váš e-mail nebude zobrazen veřejně.


*


*