Trenér běhu, plavání a potápění, ale především freediver David Vencl se nejlépe cítí pod vodou, kde je svobodný a kde posunuje svoje tělesné hranice. V potápění na nádech patří mezi světovou špičku. Bez nadechnutí vydrží přes osm minut.
Děláte freediving, můžete nám vysvětlit, v čem tento sport spočívá?
Freediving je potápění na nádech, tedy bez přístrojů. Nic víc než sebe k němu nepotřebujete. I když, si samozřejmě pomáháme, různými pomůckami, jako je neopren, ploutve, maska apod. Díky tomu vydržím pod vodou déle a potopím se hlouběji.
Jak a kdy jste se k tomuto sportu dostal?
Vlastně ani nevím. Nyní když pozoruju svoji dcerku, které je dva a půl roku a jak jí voda baví a občas pod vodou plave i více než 20 vteřin, tak si vybavuji prazážitky. Rodiče vyprávějí, že vztah jsem k vodě měl odjakživa. V dospělosti, když jsme jezdili k moři, jsem se snažil potopit ke všemu, co mě zaujalo na dně. První zlom pak přišel v roce 2012, kdy jsem absolvoval první kurz a druhý zlom v roce 2016, kdy jsem se zúčastnil prvních závodů, a výkony nebyly špatné.
Jaký je rozdíl mezi klasickým potápěním a freedivingem?
Už jsem to naznačil. Tak to trochu rozvedu. Na nádech jste svým vlastním pánem. Jediné co vás omezuje, jsou vaše schopnosti. S přístrojem musíte spoléhat na techniku, která nemusí vždy fungovat na 100%. A ve vodě, v prostředí, které je z relativně krátkodobého hlediska smrtelné, je nefunkční technika nebezpečná. Samozřejmě existují zásady a postupy jak rizika minimalizovat. A tak nechci říct, že je přístrojové potápění nebezpečné, ale je rozhodně nebezpečnější než freediving.
Další rozdíl je zpravidla v tom, že se dokážeme běžně potopit do větších hloubek, jsme volnější a pohyblivější. Často máme lepší interakci se zvířaty než přístrojáři.
Kde potápíte nejraději? V bazénu nebo někde v přírodní vodě?
Rozhodně v přírodní vodě. Ale i bazény mě baví.
Co je vlastně na freedivingu nejlepší?
Volnost, ve vodě máte pocit, že vás nemůže nic omezit. Je to samozřejmě dáno tréninkem a znalostí svých pocitů. Běžně se pro radost potápíme pod dvacet, třicet i čtyřicet metrů, což je ekvivalent třeba i 15 pater. Opravdu máte pocit, že jste naprosto svobodný.
Jak dlouho vydržíte pod vodou na jeden nádech?
Momentálně držím národní rekord 7:54 a v tréninku jsem již několikrát byl bez dechu více než osm minut.
Jaké jsou vaše největší sportovní úspěchy ve freedivingu?
Mistr republiky, páté místo na Mistrovství Evropy a pak taktéž páté místo na Mistrovství světa, kde jsem vytvořil i národní rekord.
Jak je obtížný a jak probíhá trénink?
Mám trénink rozdělený na suchý a mokrý. Část tréninku je věnována zádrži dechu doma na gauči – zadržuji dech opakovaně v určitém režimu. Nebo chodím v parku se zadrženým dechem nebo schody na Letnou zde v Teplicích. Myslím, že tím mohu některé lidi děsit. Vypadám trochu jako chodící zombie. A pak samozřejmě pravidelně chodím do bazénu. Zde trénuji jak techniku, tak výdrž pod vodou. A pak mám samozřejmě doplňkové sporty, běhám, hraji basket, fotbal a podobně. Trénink nemusí být tvrdý, když je chytrý.
Musíte třeba dbát i na speciální jídelníček?
Změna jídelníčku mě přivedla k závodění. Když jsem se začal zajímat o to co jím a poté jsem výběr zkvalitnil, se mi začala zlepšovat fyzička a hlavně zrychlovat regenerace. To mě nakoplo k tomu, abych stravu stále vylepšoval. Momentálně se stravuji vegansky, stejně jako má rodina. Zdá se, že to je ideální strava pro mnoho sportovců, zvláště vytrvalostního typu.
Věnujete se i jiným sportům?
Ano, jsem tělocvikář, takže jsem doma v mnoha sportech a některé jsem dělal závodně a jiné pro radost – atletika, fotbal, basketbal, streetball, florbal, skoky do vody. Mnohé pravidelně hraji dosud. A vlastně nově otužování – to možná nezní jako sport, ale je J
Máte ještě nějaké nesplněné sportovní cíle?
Jsem především fascinován tím, že lidské tělo ve svých schopnostech nemá limity. Před několika lety jsem si nedovedl představit, že pod vodou vydržím 3 minuty. Každý rok se posouvám a myslím, že jsem pořád na začátku. Takže bych se jednou rád přiblížil na 9 minut a do hloubky se podíval pod 90 metrů. Pokud to bude v nějakém pěkném závodě oceněno i umístěním, pak to bude pěkný bonus.
Jak vnímají vaše úspěchy doma v Teplicích?
Myslím, že to lidi baví. Přeci jenom je to sport dost nevšední a často mimo běžné chápání. Snažím se lidem ze svého okolí tento sport přiblížit a tak mnozí za mnou chodí a já to na kurzech učím. Někteří z nich mají skvělé výsledky už po pár trénincích.
Jaký máte k Teplicím vztah? Máte zde nějaká oblíbená místa?
Jsem v Teplicích od roku 2005. Líbí se mi tady, ale pořád to tu poznávám. Jsem z Českého ráje, a tak někdy za přírodou utíkám tam, ale život lázeňského města, kdy můžu jít s manželkou nebo dcerkou na procházku parkem kamkoli po městě se mi líbí. Oblíbená místa pak jsou zase kolem vody – Barbora a Milada.
Jste tedy zadaný a máte rodinu?
Ano, s manželkou jsem od roku 2000 a vzali jsme se na studiích v roce 2003. V roce 2016 se nám narodila holčička Natalie.
A co plány do budoucna? Určitě jich máte spoustu.
Ano, nějaké plány mám. Z těch nejzajímavějších je to asi nějaký ten pokus v potápění pod ledem a bez neoprenu, jen plavkách. Ale o co přesně půjde, si zatím nechám pro sebe.
Přidat komentář