Od listopadových událostí roku 1989 uplynulo už neuvěřitelných třicet let. Jak na sametovou revoluci pohlíží obyvatelé našeho regionu? Jak jim zasáhla do života?
Jiří Řehák
52 let, učitel
Teplice
Listopad 1989 jsem s radostí přivítal. Jsem šťastný, že žiju ve svobodné bohaté zemi a že můžu cestovat. Mí studenti mají skvělou šanci studovat v zahraničí. Zpět se vracejí tolerantní lidé s velkým přehledem. Demokracie je mimo jiné o šancích, které tu předtím nebyly. Ale samozřejmě tu existuje skupina lidí, která ty šance nevidí nebo je neumí využít. Těch je tu překvapivě mnoho, a to mi dělá starosti. A taky mne mrzí, že školství zůstalo hlavně metodami výuky v minulém režimu.
Pavel Doulík
42 let, prorektor
Teplice
Vzhledem k tomu, že mi v době revoluce bylo 12, jsem zpočátku spatřoval změnu spíše u svých rodičů. Následně pak tím, že jsme mohl vyrazit kamkoli do ciziny a vybírat si střední i vysokou školu a následně i své zaměstnání bez ohledu na politickou příslušnost. Jsem rád, že tuto volbu máme a věřím, že i mít budeme.
Alena Krůtová
54 let, obchodnice
Teplice
Nejde odpovědět krátce. Proste, jaké si to udělám, takové to mám. Každý je totiž strůjcem svého osudu.
Hana Machová
50 let, Salesiáni Teplice
Teplice
Založili jsme spolek a 20 let vedli Větrník – hernu s programem pro rodiče s dětmi. Nebáli jsme se radnici upozornit na problémy, a díky tomu postupně na našem sídlišti upravili chodníky, zastávky MHD, vznikla dětská hřiště. U kulatých stolů na téma „Jak se žije dětem a mládeži“ se nedávno sešli zástupci radnice, neziskovek i škol. Spolupracujeme napříč obory, zajímáme se o místo, kde žijeme. Před revolucí jsem se v práci nudila. Odsedět si osm hodin, když je práce na dvě, to nebylo nic pro mě. Víc zodpovědnosti mi vyhovuje, neměnila bych.
Přidat komentář