V domovech pro seniory hraje zásadní roli atmosféra, individuální přístup a schopnost opravdu vidět člověka, ne jen jeho zdravotní stav. Podle aktivizační pracovnice Hany Dlugošové je právě toto základ kvalitní péče, která seniorům pomáhá prožívat dny smysluplně, bezpečně a s pocitem, že na ně někdo myslí.
Co všechno podle vás obnáší práce aktivizační pracovnice v zařízení, kde je kladen důraz na vysokou úroveň péče?
Je to hlavně o lidech. O vnímání jejich potřeb, nálad, možností i limitů. Nejde jen o to něco vymyslet, ale vytvořit prostředí, kde se senioři cítí bezpečně a respektovaně. Hodně je to také o empatii, trpělivosti a spolupráci s ostatním personálem. Je důležité umět reagovat na změny a být pro klienty stabilní oporou.
Co vás na této profesi nejvíc těší a motivuje?
Ten pocit, že se někdo těší na další den nebo aktivitu. Motivuje mě, když vidím, že i maličkosti dokážou zlepšit náladu. Je krásné sledovat, jak se lidé postupně otevírají a znovu nacházejí radost v běžných věcech.
V čem vidíte největší změny v potřebách seniorů v posledních letech?
Senioři jsou dnes aktivnější, ale zároveň citlivější na samotu. Více potřebují individuální přístup, pocit smysluplnosti, ne jen prosté vyplnění času. Roste také potřeba bezpečného prostředí a laskavé komunikace.
Které aktivity u vás mívají největší ohlas?
Největší zájem je o vyrábění a také o aktivity, kde vzpomínáme na minulost. Často si senioři chtějí třeba jen popovídat, to je pro ně velmi důležité, že cítí, že tu nejsou sami.
Podle čeho vybíráte program pro lidi s různou mírou soběstačnosti?
Podle jejich aktuálního zdravotního stavu, důležitá je jejich psychika. Já už poznám, kdy co potřebují. Snažím se, aby si každý našel to své. Přizpůsobujeme jednotlivé aktivity každému na míru. My máme velkou výhodu, že máme méně klientů a tím pádem ke každému můžeme přistupovat individuálně. Program se průběžně upravuje podle toho, jak se klient cítí daný den.
Kdy máte pocit, že se seniorům aktivita opravdu líbí a prospívá jim?
Když se spontánně ptají, kdy budeme pokračovat nebo kdy bude další aktivita. Mám radost, když třeba zaslechnu, jak vypráví svým rodinám, co jsme dělali. Je vidět, že jim to dodává energii.
Co obvykle pomáhá, když se někdo do aktivit zapojovat nechce?
Ve většině případů chce klient být prostě sám nebo třeba jen se mnou nebo jinou pečovatelkou a povídat si. Máme zkušenosti s lidmi, kteří mají rádi svůj klid, takže tam je určitě do ničeho nenutím. Někdy stačí nabídnout drobnou činnost nebo jen přítomnost, aby se postupně zapojili.
Jaké nové nápady nebo programy jste nedávno zavedli a proč?
Nyní zkoušíme více procvičovat jemnou motoriku prostřednictvím různých cviků, to si klienti hodně oblíbili. Také se snažíme lehce cvičit, třeba jen protáhnout zápěstí, klienty to baví. Zavedli jsme i krátké relaxační chvilky, které pomáhají zklidnit mysl.
Jak zjišťujete, co konkrétního člověka baví nebo uklidňuje?
Ještě před nástupem každého klienta vedeme rozhovor s rodinou, snažíme se zjistit, na co je zvyklý, co má rád a podle toho pak přistupujeme ke klientovi na začátku. Postupem času pak zjistíme sami od klienta, co by rád dělal. Důležitá je trpělivost a pozorování drobných reakcí.
Jakým způsobem pracujete s lidmi s omezenou komunikací?
Je to složitější, ale my máme zkušenosti s těmito klienty a umíme s nimi komunikovat. Komunikujeme neverbálně, dotekem, pohledem a časem si stejně uděláme takový vztah, že víme přesně, co je potřeba. Jak jsem již zmiňovala, v tom je náš menší domov pro seniory velká výhoda, na každého máme dostatek času. Důležitá je i pravidelnost a klidné prostředí.
Co seniorům nejvíc pomáhá, když mají horší den nebo se cítí osaměle?
Naše přítomnost. Dát jim zkrátka najevo, že v tom nejsou sami. Stačí si s nimi chvíli popovídat a projevit zájem.
Jakou roli mohou sehrát rodiny, aby se jejich blízcí cítili lépe?
Víte, ono i krátká návštěva někoho blízkého dokáže seniorovi hodně pomoct. Takže je to opravdu potřeba. My jsme s rodinami v úzkém kontaktu, o všem ví. Nicméně vidíme, že pokud za klientem pravidelně rodina dochází, je to na něm hodně znát. Rodina dodává pocit jistoty a propojení.
V čem je pro vás spolupráce s pečovatelkami, fyzioterapeuty či sociálními pracovníky nejpřínosnější?
Každý vidí kousek skládačky. Každý vidíme klienta jinou perspektivou a tím, že spolupracujeme s ACME Domácí péčí, která sídlí taktéž u nás v domě, tak máme všechny informace pohromadě. Například pokud ráno vidím, že klientovi není psychicky dobře a na fyzioterapii se necítí, hned to komunikuji s fyzioterapeutem a hlavní sestrou. V tom je náš domov také výjimečný. Týmová práce nám umožňuje reagovat rychle a citlivě.
Co považujete v této práci za nejnáročnější?
Nepochybně odchody. S každým klientem mám navázaný úzký vztah. Je pak pochopitelné, že když nám odejde, je to náročné. Člověk se s tím nikdy úplně nenaučí pracovat.
Kde vidíte prostor pro zlepšení života seniorů v domovech?
Chtěla bych, aby obecně bylo k seniorům přistupováno jako k osobnostem, ne jako ke klientovi bez duše. Obecně větší individualizace, protože si myslím, že pokud klient cítí, že jsme s ním, je mu hned lépe.
Jaké trendy nebo inspirace z jiných zařízení byste ráda přenesla i k vám?
Ještě více propojit naše klienty s běžným životem. Například chodit více na komunitní akce, nebo aby se podíleli ještě více na každodenních činnostech. Vše zmíněné sice děláme, ale musíme postupovat pomalu, aby si klienti zvykali, a zároveň jsme je příliš nepřetěžovali.
Přidat komentář