Prorazit na českém literárním trhu není jednoduché. Teplické spisovatelce Lucii Jehličkové se to ale podařilo. Na mateřské dovolené si řekla, že se pustí do psaní. Zvolila historické romány pro ženy a uspěla. Loni jí vyšla první kniha, letos další a momentálně píše už třetí, jejíž příběh bude okořeněný vánoční atmosférou.
Jak jste se k psaní knížek dostala?
Psala jsem už odmala, od základní školy. Povídky, eseje, třídní časopis, pak i první knihu ve stylu Harryho Pottera. Asi nepřekvapí, že jsem ve škole měla ráda psaní slohových prací. Během vysoké školy jsem na internetu publikovala několik románů na pokračování. Čtenářky mohly děj románu ovlivnit hlasováním v anketě nebo svými komentáři. Vždycky jsem ale chtěla napsat a vydat plnohodnotný román, který by si čtenáři mohli koupit v knihkupectví nebo půjčit v knihovně.
A to se povedlo. Kdy vám vyšla první kniha Kapitánova čest a jaké jste na ni měla ohlasy?
Kapitánova čest vyšla loni v srpnu u nakladatelství Ikar. Kniha si získala pozitivní odezvu, čtenářky ji hodnotí jako velmi čtivou a poutavou, líbí se jim autenticita i nezvyklé prostředí, kde se kniha odehrává. Hlavní hrdina je totiž majitelem loděnice, a tak se v knize řeší i stavba nové lodi a sociální otázky dělnické třídy. Kniha je občas přirovnávána k oblíbené sérii Bridgertonovi, kterou mohou znát diváci z Netflixu.
Dá se říct, jak těžké jsou spisovatelské začátky?
To se obecně nedá říct, každý si tu cestu vyšlapáváme jinak. Já jsem začala uvažovat o dopsání rukopisu během mateřské dovolené, kdy jsem hledala nějakou formu seberealizace, která je možná skloubit s celodenní péčí o malé dítě. Náhodou jsem v tu dobu narazila na kurzy tvůrčího psaní spisovatelky Veroniky Matysové, a tak jsem se přihlásila, i když jsem od toho příliš neočekávala. Nicméně Veroničiny kurzy opětovně nastartovaly mou kreativitu a ukázaly mi, že knihu může napsat i člověk, který nemá moc času.
Živí vás psaní? Je náročné se v této branži prosadit?
Psaním se až na výjimky v České republice uživit nedá. Psaní je koníček, ke kterému normálně pracuji na plný úvazek. Knižní trh je u nás poměrně přesycený, týdně vyjde zhruba čtyřicet knih. Takže i kdyby byla kniha sebelepší, bez propagace se ke čtenáři vůbec nemusí dostat, což je škoda. Takže ano, zaujmout čtenáře natolik, aby si vaši knihu vybral mezi dalšími desítkami titulů v knihkupectví, je těžké.
Jaké jsou vlastně vaše knížky a pro koho jsou určeny?
Ráda říkám, že píšu o ženách a pro ženy. V mých knihách se neumírá, ani neobsahují výrazně peprné scény, proto se hodí pro ženu každého věku. Obě knihy spojuje prostředí viktoriánské Anglie, jemná romantika, lehký humor a dobrý konec. Společný mají také hlavní atribut – silnou ženskou hrdinku, která si nenechá nic líbit a jde si za svým. Výrazným prvkem je také důraz na tehdejší módu a zvyklosti.
V současnosti je na pultech knihkupců vaše druhá kniha Falešná lady. O čem je?
Falešná lady je o lásce a odvaze udělat něco zdánlivě bláznivého, o překročení hranic společenských tříd, do nichž byla anglická společnost v minulosti rozdělena. Odehrává se střídavě v roce 1874 a 1878 a popisuje především složitý vztah obou hlavních hrdinů, dcery obchodníka Annabel a bohatého hraběte Suffolka. V knize však není nouze také o různé historické detaily a události, jako jsou například koňské dostihy nebo návštěva opery.
Dokážete říct, která vaše kniha se vám lépe povedla?
Tak se to říct nedá. Každý příběh je jiný, Kapitánova čest je přímočará, zatímco Falešná lady pracuje i se vzájemnou minulostí hlavních hrdinů. A i když Kapitánova čest vyšla v nakladatelství jako první, postavy a příběh Falešné lady je podstatně starší. Oba příběhy postupně zrály více než deset let, než se konečně dostaly na papír.
Pracujete už na něčem novém?
Ano, v současné době píši třetí román, který se opět odehrává ve viktoriánské Anglii, tentokrát v roce 1898. Ani tady nebude nouze o střety mezi hlavními hrdiny, romantiku i úsměvné situace. Tentokrát se nebudeme přímo posouvat v čase, ale jistou roli zde sehraje tajemný deník. Jako bonus navíc bude příběh okořeněný vánoční atmosférou.
Jak vlastně taková práce na knize probíhá?
V první řadě je důležité si ujasnit, v jaké době se bude příběh odehrávat a udělat si rešerše, to znamená zjistit, jaká byla tehdy móda, zvyky a tradice. Vždy se snažím dbát na detaily, i když historii vystudovanou nemám. Pak přichází na řadu samotný proces psaní, který trvá několik měsíců nebo i let. Ani pak ovšem není vyhráno, příběh je potřeba několikrát přečíst a odladit detaily, dát přečíst dalším lidem, přepisovat, ale i mazat. Teprve pak je možné zvážit jeho zaslání do nakladatelství. Pokud se redaktorovi kniha líbí, začne se pracovat na její přípravě do tisku. To obnáší další kolo revizí a úprav, redaktor může navrhnout změny, ale i zkrácení textu. Teprve pak jde kniha do sazby a do tisku.
Je vůbec o papírové knihy zájem? Jsou vaše knihy třeba i v elektronické verzi?
Zájem o papírové knihy je stále veliký, což dokládá i to, že v Teplicích bylo nedávno otevřeno nové knihkupectví. Moje knihy jsou samozřejmě k sehnání i v elektronické verzi. Ale já osobně preferuji knihy papírové, ačkoli si uvědomuji, že to není příliš ekologické. Po celodenní práci na počítači si však ráda oddechnu v křesle s knihou a jsem vděčná za to, že nemusím koukat do čtečky nebo mobilu. Často nakupuji v antikvariátu a trochu tak šetřím přírodu, zároveň i část knih posílám po přečtení dál.
Jste duchcovská rodačka, ale žijete v Teplicích? Jak se vám v lázeňském městě a v okolí líbí? Máte nějaká oblíbená místa?
Ano, původně pocházím z Duchcova, kde jsem strávila největší část svého života. Poté jsem nějakou dobu žila v Praze, kam jsem se přestěhovala za prací. Nakonec jsme se ale s manželem vrátili na sever. Teplice se mi líbí odjakživa, velmi oblíbený mám Šanovský park a okolí lázní. Srdcovou záležitostí je pro mě hlavní budova knihovny. Na Teplicích dále oceňuji dostatek zeleně a samozřejmě výhled na Krušné hory, který mi v Praze chyběl.
Je ve městě něco, co vám vysloveně vadí?
Uvítala bych větší podporu sociálních služeb ze strany města. Situace se sice v posledních letech mění k lepšímu, ale pořád vidím značný prostor pro zlepšení. Neradostný pohled je také na autobusové nádraží, které by potřebovalo revitalizaci. Naopak mě potěšila nedávná rekonstrukce vlakového nádraží a probíhající oprava knihovny.
Jak ráda trávíte volný čas?
Já jsem velmi náruživý čtenář, takže pokud zrovna nepíši, najdete mě někde s knihou a dobrou kávou, nejčastěji s nějakým historickým románem. Za rok přečtu kolem stovky knih. Mým dalším koníčkem je genealogie, ráda pročítám staré matriky a pracuji na svém i manželově rodokmenu. Kromě toho jsem fanouškem Formule 1.
Co plánujete do budoucna?
Nápadů na knihy je hodně, času málo. Ráda bych napsala knihu z českého prostředí, konkrétně historický román inspirovaný životním příběhem mých předků – horníků z Duchcova a blízkého okolí. Tento projekt by měl spojit psaní a mou lásku ke zdejší historii. Román je zatím ve stadiu příprav. V hlavě mám také další pokračování Kapitána, který je původně plánován jako trilogie.
Přidat komentář