13 žáků Gymnázia Teplice se v listopadu učastnilo filmového festivalu v Cottbusu, který je svého druhu jedinečný. Je pořádán již od roku 1991 s označením festival východoevropského filmu. Společně s německými filmy jsou zde promítány filmy hlavně slovanských evropských sousedů, především filmy polské.
V nabídce ale nechybí filmy z Ruska, Běloruska, promítají se zde ale běžně také filmy české a slovenské, stejně jako produkce ze zemí bývalé Jugoslávie. Tentokrát bylo promítáno v 5 dnech na 200 filmů. My jsme ve dvou dnech zhlédli jen zlomek, bylo ale jasně patrné, že přes veškerou proklamaci jakési evropské duchovní jednoty jsou způsoby, jak předávat příběhy hodně odlišné. Německý hranatý, karnevalově kýčovitý styl, polský patos a schopnost jít na dřeň s dnes typicky českým ambivalentním, lehkým přístupem ke zpracování látky, kdy tušíte, že jde od začátku o celkem vtipnou taškařici.
A do toho všeho ještě ti Lužičtí Srbové. Cottbus je hlavní město Dolní Lužice, kde žije ještě posledních pár tisíc Srbů, kteří hovoří podivnou polštinou, běžně se chovají jako akurátní Němci, ale tu a tam si z plezíru musí vyrobit svou …kraslici. Gymnazisté z Cottbusu mají mezi sebou jen jediného etnického Srba, přesto se všichni povinně učí dolnolužičtině čtyřikrát týdně. (Jako Češi jim rozumíte každé třetí slovo, k základní mírové domluvě to stačí.) Uchovávají tak dědictví, které z jejich regionu činí kraj poutavý, atraktivní. Atraktivní je způsob braniborské a federální vlády v nakládání s hodnotami, které, tradované dál, mohou činit člověka šťastným tam, kde žije. Trochu nám to chybí u nás doma.
Gymnázium Teplice
Přidat komentář