Pravděpodobně není moc Tepličanů, kteří by dvojici Monika Kostohryzová a Zbyněk Humplik neznali. Hrají a zpívají v různých částech lázeňského města a říkají si eMZet duo. Propagátorům buskingu to pěkně šlape, jako kdyby spolu hráli odjakživa. Jejich setkání ale bylo dílem náhody.
Jak jste se vlastně seznámili?
Zbyněk: To je hned na úvod veselá historka (smích). Hrál jsem sérii letních koncertů v Botanické zahradě v Teplicích a mezi posluchači byly i tři dámy, které přibližně v polovině najednou odcházely. No kterej umělec má tohle rád? Oslovil jsem záda jedné z nich, která tam měla vyšitý nápis Queen, že od nich také jednu písničku umím.
Monika: Za mě to bylo trošku jinak. S mamkou a ségrou jsme šly na Zbyňkův koncert, zhruba v polovině jsme odešly, abychom si prošly Botanickou zahradu. Pak Zbyněk už nehrál, měl svou typickou kouřicí pauzu a v tu chvíli nás viděl, jak odcházíme. Komentoval mou mikinu s Queenama a řekl, že jednu od nich má ve svém repertoáru a že mi ji zahraje. Do toho se do konverzace přidala moje ségra. Začala vyprávět, na co všechno hraju a že zpívám, čehož se Zbyněk hned chytil, a strčil mi kytaru do ruky a posadil mě k mikrofonu (smích). Zbyněk: Pravda, bylo to velmi spontánní. No a pak z tabletu Monča vybrala dalších hodně písní a na první dobrou jsme je lidem předvedli jako sehraná dvojka. Monika: Písní bylo určitě víc než patnáct, strávili jsme tam spolu něco přes hodinu. Zbyněk: Pak za mnou přišla další dáma z té trojice a řekla: „To byl nejkrásnější dárek pro moji dceru k jejím dnešním 17. narozeninám.“ No slzu nezastavíte (smích).
Kdo z vás podnikl první kroky ke spolupráci a co tomu říkal ten druhý?
Monika: První krok určitě udělal Zbyněk. Já jsem si nikdy nemyslela, že bych mohla vystupovat na veřejnosti, i když hluboko uvnitř jsem si to moc přála. Když mi pak Zbyněk nabídl, abych přišla za týden znovu, váhala jsem, protože jsem se styděla. Nakonec ale moje láska k hudbě byla silnější než stud.
Zbyněk: Mě ihned očaroval Moniky projev, protože byl, a je, osobitý, autentický, nezkažený napodobováním světových zpěvaček. Výborná intonace, ale hlavně vzácné naprosto luxusní frázování, obrovský cit pro muziku. Tak jsem jí navrhl, jestli si chce zase zazpívat, ať dorazí na stejné místo ve stejnou dobu za týden. A nevyměnili jsme si kontakty. Za týden tam stála a já byl moc moc šťasten.
V čem si hudebně vyhovujete, rozumíte?
Monika: Určitě nás spojuje láska ke stejné hudbě. I přes velký věkový rozdíl jsme naladěni na stejnou vlnu a sdílíme podobný pohled na svět. To všechno přispívá k tomu, jak si navzájem rozumíme.
Zbyněk: To je tak zvláštní, až nepochopitelné. Monika má vzdělání. Ovládá teorii. Já ryzí amatér, samouk, ZUŠ jsem absolvoval jeden ročník až v 64 letech. Mezi námi 51 let rozdíl věku, a světe div se – ono to funguje.
Jaký hudební styl preferujete? A máte oba stejný hudební vkus?
Monika: Náš repertoár je velmi rozmanitý. Hudební vkus máme sice podobný, zejména pokud jde o kapely jako The Beatles nebo Queen, ale zatímco Zbyněk má blíž k české tvorbě, já více tíhnu k zahraniční, anglické hudbě. Co se však české hudby týče, hodně nás spojuje Kateřina Marie Tichá a David Stypka.
Zbyněk: To je vlastně naprosto zásadní otázka, protože kdyby Monika fandila tomu, co převážná většina dnešní mládeže, tak by ta spolupráce nefungovala. Já vyrostl na Beatles a Monika nade vše miluje Queen. A ty dvě party muzikantů žily a tvořily ve stejné době, a proto je nám blízká muzika ze 70., 80. a 90. let minulého století. Nicméně oba nás za srdce chytli dva autoři, to jsou David Stypka a Kateřina Marie Tichá.
Dá se říct, kterou písničku máte nejraději?
Oba: Právě ty od Davida a Kateřiny. Řekněme, že na vrchol dáme „Kříž“ od Davida a „V Paříži“ od Kateřiny.
Muzika vás asi ani jednoho neživí. Čím vlastně jste v profesním životě?
Monika: Zatím studuji a plánuji studium ještě do budoucna.
Zbyněk: Od roku 1990 jsem podnikal a se svou firmou jsem stále lehce aktivní.
Jaké to je vlastně, Moniko, vystupovat se Zbyňkem?
Je to určitě výzva, ale právě to mě na tom baví. Fascinuje mě, jak Zbyněk, navzdory svému věku, drží krok s dobou a jak skvěle pracuje s různou technikou. Neustále mě inspiruje k tomu, abych se posouvala dál. A právě on mi dal tu možnost ukázat se světu, za což jsem mu velmi vděčná.
Dá se říct, že toto jsou vaše hudební začátky. Chtěla jste se věnovat hudbě odmalička?
Jako dítě jsem si vybrala hru na housle, ale nikdy mě nenapadlo, že bych se hudbě mohla věnovat profesionálně. Kolem třinácti let jsem začala intenzivněji hrát na klavír a kytaru a teprve během prvního ročníku střední školy jsem objevila radost ze zpěvu. Postupně se má vášeň pro hudbu stále více prohlubovala.
Moniko, co vám vystupování se Zbyňkem dává?
Vystupování se Zbyňkem mi otevírá nové možnosti a dává mi šanci plnit si svůj sen. Líbí se mi, jak se naše hlasy a nástroje, jako kytara a housle, krásně propojují. Posouvá mě to dál. Už nejsem ta stydlivá holka, která v Botanické zahradě váhala.
Kam budou vaše kroky směřovat po studiu?
Po studiu bych se samozřejmě ráda věnovala hudbě profesionálně, je to jeden z mých snů. Zároveň bych ale ráda pokračovala ve studiu na vysoké škole, kde bych se chtěla zaměřit na psychologii nebo speciální pedagogiku. Můj plán je propojit tyto obory s hudbou, například v oblasti muzikoterapie.
Zbyňku, vaši muziku zná spousta Tepličanů. Co pro vás znamená vystupovat právě tady na domácí půdě?
Dvakrát jsme vystupovali na Teplických Terasách, ty jsou báječný počin. Atmosféra je tam vždy ta správná, lázeňská. Zažádal jsem i o povolení na pouliční busking, a proto nás lidé znají. Hrajeme průběžně na několika krásných lázeňských místech a je báječné, že lidi si přinesou deky, sednou do trávy, na lavičky a poslouchají nás. Čas se vždy zastaví a zmizí alespoň na chvíli starosti, smutky a trable. To máme moc rádi.
Jaká byla zatím největší hudební akce, kterou jste zažili?
Zbyněk: Byli jsme pozváni na Ranč u Karla u Mělníka na festival, kde hráli a zpívali profimuzikanti. A letos jsme pozváni znovu. To je pro nás pocta. Hráli jsme ve městě Zahrádky u České Lípy na velkém pódiu při Zahrádeckých slavnostech. V září jsme hráli v Teplicích na akci Jarmark chutí, od lidí byla moc fajn odezva, budeme hrát znovu. V říjnu jsme odehráli Řepské sousedské slavnosti v Praze. A finále bylo v prosinci, hodinový koncert na akci Teplické Vánoce.
Na čem v současné době pracujete?
Zbyněk: Několik písní už jsem složil, nejznámější je Tajemná kráska, kterou zpívám ve filmu Ženy a život s Evou Burešovou v hlavní roli. Skládám dál a chceme mít ve svém repertoáru vlastní skladby, pochopitelně hlavně duety. Naše hlasy dobře souzní.
Monika: Zatím jsme stále na začátku a čeká nás dlouhá cesta. Stále pilujeme covery našich oblíbených písní a přidáváme postupně další nástroje a jiné elektronické vychytávky. Časem bychom rádi přidali i vlastní tvorbu. Mimo jiné také chystáme tři profesionální nahrávky našich oblíbených coverů i s videoklipem.
Kde vás fanoušci mohou s eMZet duem vidět a hlavně slyšet?
Oba: Hrajeme dost pravidelně v restauraci Rajče v Šanově, v kavárně Střed v Mostě, KOLOcafé v Ústí, v Divadelním klubu Divadla V Pytli v Hrobě a spolupracujeme s Kavárnou na ulici. Rádi taky jezdíme hrát do Lesního divadla ve Sloupu v Čechách, tam je jedinečná atmosféra. Vše je na našich sociálních sítích. Máme poptávky na hraní i po republice.
Oba žijete na Teplicku. Prozradíte svá oblíbená místa?
Monika: Bydlím ve Střelné a ráda chodím do lesa, kde je skryté malé jezírko, kterému říkám bažina. Je to místo, kde je klid, málokdy tam potkám někoho jiného, a můžu si v tichu vychutnávat krásu lesa a zvuky vody.
Zbyněk: Pro mě jednoznačně Zámecký park s rybníky, zámkem a Ptačími schody. Pokaždé si připadám jako někde jinde v exotice, pořád cítím klid, pohodu a vyrovnanost tohoto místa.
Mohli byste žít i jinde?
Monika: I když svět je krásné místo a i v Čechách máme krásná místa, neplánuji žít jinde než v okolí Teplic.
Zbyněk: To mě nikdy nenapadlo, mám to tu rád, jsem tu zrozen, tady budu rozprášen.
Přidat komentář