Šikovné holky z Teplic ovládly republikový šampionát ve sportovním cheerleadingu a domů si přivezly zlaté medaile. Přestože jde o náročný sport, který vyžaduje především disciplínu a vzájemnou důvěru, je ho možné podle trenérky Kateřiny Šlitrové provozovat klidně až do důchodu.
Staly jste vítězkami Mistrovství České republiky ve sportovním cheerleadingu. Co cheerleading vlastně znamená?
Cheerleading je velmi atraktivní, celkem nový sport, který k nám přišel ze Spojených států Amerických. Jedná se vlastně o spojení gymnastiky, tance a akrobacie.
Po získání titulu mistryň vás ocenil i teplický primátor. Potěšilo vás to?
Moc nás to potěšilo. Poděkoval nám za reprezentaci města Teplice, předal drobné dárky a dokonce došlo i na malou ukázku cheerleadingu venku před budovou magistrátu. Zapojil se i samotný pan primátor a byl našimi cheerleaders vyzvednut do stuntu neboli zvedačky. Bylo to moc fajn odpoledne.
Jak dlouhá cesta k titulu mistryň republiky to byla?
V roce 2001 se v České republice konalo historicky první mistrovství České republiky v cheerleadingu. My jsme se ho tenkrát zúčastnily v juniorské kategorii Dance a zvítězily! Toto vítězství nás přesvědčilo o tom, že jsme se vydaly správnou cestou a začaly jsme se cheerleadingu věnovat naplno i v ostatních kategoriích a divizích. Postupně se nám začalo dařit i v nich.
Kolik soutěží máte za rok? A dopadáte vždy tak skvěle?
Průměrně se účastníme během soutěžní sezóny osmi soutěží a samozřejmě i České národní cheer ligy. Ale jak jsem zmínila, konkurence už je velká, takže ne vždy nám zacinká. Většinou se nám ale daří si medaile ze soutěží přivézt.
Přiblížíte nám, jak dlouhé je vystoupení, které předvádíte. A jak vlastně dlouho trvá jeho nácvik?
Soutěžní sestava v týmové kategorii cheer trvá 2:15 minut a choreografii trénujeme a ladíme celou soutěžní sezónu až do Mistrovství České republiky, což je přibližně tři čtvrtě roku.
Jde o docela náročnou disciplínu. Jaký je o to zájem a jak to vlastně dívky zvládají?
Mohu říci, že je to srovnatelné s ostatními sporty. Většinou to dívky zvládají, ale samozřejmě, že ne všechny vydrží a s cheerleadingem skončí.
A nepodceňují někdy lidé váš sport? Nepovažují vás za tanečnice s třásněmi?
To máte pravdu! Když se řekne, cheerleading, tak spousta lidí vlastně vůbec netuší, o co jde. A myslí si, že tančíme pouze na schodech s pomy při hokeji. Snad po přečtení našeho rozhovoru zvýšíme počet těch, co budou mít o cheerleadingu povědomí.
Jak často dívky trénují? A stávají se úrazy?
Trénujeme třikrát týdně, kromě pravidelných tréninků máme i víkendová soustředění a prázdninové přípravné kempy. Naštěstí se nám daří úrazy hodně eliminovat. On je cheerleading především o discipíně a vzájemné důvěře. Pokud už k něčemu dojde, tak většinou jsou to podvrtnuté kotníky, nebo naražené prsty.
Kromě soutěží, můžou vás fanoušci někde vidět? Při jakých sportovních utkání roztleskáváte?
Dříve jsme působily na Slunetě na basketu v sousedním Ústí a nyní je možné nás vidět u amerického fotbalu Blades, také jsme dělaly doprovodný program na utkání české reprezentace se Srbskem v rugby.
Přiblížíte nám začátky cheerleadingu v Teplicích? Kdy přišly první úspěchy?
V Teplicích jsme otevřeli pobočku Basta cheerleaders přibližně v roce 2008. Začali jsme se třemi cheerleaders a dnes je nás v Teplicích přes osmdesát. Začátky byly těžší, ale po dvou sezónách přišly první medaile.
A vy jste se sama roztleskávala? Jak jste k tomu dostala?
K cheerleadingu mě přivedla mamka, která je zároveň zakladatelkou Basty v Ústí nad Labem. Moje sportovní kariéra začala moderní gymnastikou. Z gymnastiky jsem jako malá přešla na karate, které jsem dělala zároveň s cheerleadingem.
Dokdy se tomu dá věnovat?
Pokud jste v dobré kondici, můžete dělat cheerleading klidně až do důchodu (smích). V našem klubu máme i team familly, ve kterém trénují a soutěží rodiče dětí a přátelé cheerleadingu. Nejstaršímu cheerleaderovi je osmapadesát let.
Proč jste se rozhodla věnovat trénování?
Práce s dětmi byla moje jasná volba. Od mala jsem chtěla být učitelkou nebo trenérkou. A tak vlastně dělám to, co mě baví a naplňuje. Mamka trénovala a trénuje dodnes, chtěla jsem jít v jejích šlépějích. Nejprve si mě na tréninky brala jako asistentku a když jsem dosáhla dospělosti, svěřila mi celou teplickou pobočku.
Jak těžké je skloubit rodinu a trénování?
Občas musíme plánovat, aby to všechno fungovalo. Naštěstí můj manžel je také trenérem, on tedy fotbalu a ví, co trénování obnáší. Dokonce nám často pomáhá s kondiční přípravou našich cheerleaders.
Kde berete kostýmy?
Soutěžní uniformy a dresy si necháváme šít na zakázku. Jejich cena je různá, ale je v řádech tisíců. A návrhy na dresy jsou kolektivní práce.
V kolika letech se může dívka přidat k roztleskávačkám a co musí umět?
Nábor máme už pro děti od 4 let a nemusí to být jen dívky, cheerleading je i pro kluky a muže. Umět nemusí nic. Potřebujeme jedince, kteří mají rádi pohyb, kolektiv a snahu se něco naučit.
A pokud by nějaké dítko chtělo k vám do skupiny vstoupit, nebo ho rodiče sem chtěli dát, co musí udělat?
Přijít do tělocvičny TJ Sokol Trnovany každé pondělí a středu od 16:00 hodin. Tam se od trenérů dozví veškeré informace. Najít si nás můžou i na sociálních sítích, kde nás můžou oslovit.
Přiblížíte plány do budoucna?
Máme tu začátek nové sezóny. Děti si rozřadíme do soutěžních skupin a začneme trénovat nové sestavy. Rádi bychom také obhájili loňské tituly a vyjeli na nějakou soutěž do zahraničí. Uvidíme, co nám další sezóna přinese.
Přidat komentář