Vladimír Kořen: Bavilo by mě být rentiérem nebo výhercem ve Sportce

©Česká televize – Autor: Zuzana Páchová

Teplický rodák a úspěšný moderátor Vladimír Kořen se zrovna nenudí. Kromě účinkování v populárně zábavném televizním pořadu Zázraky přírody totiž zabrousil i do politiky. V rozhovoru vzpomíná i na to, jak jako kluk chodil hledat zkameněliny na řetenickou vápenku či na staré teplické parky a dvorky…

Jste úspěšným moderátorem, jak jste se k této profesi vlastně dostal?

Jsem vystudovaný novinář a okolo novin nebo rozhlasu jsem se motal i na teplickém gymnáziu. Žurnalistika mi přišla jako nejživější a nejatraktivnější povolání. Být u výjimečných událostí, ptát se, hledat pravdu… Při studiu na Fakultě sociálních věd UK jsem už pracoval v České televizi. Nosil jsem kazety, psal jednoduché upoutávky a pozoroval tehdejší televizní hvězdy při jejich práci. Leccos jsem okoukal a postupně se jako televizní moderátor dostal na obraz. Četl jsem krátké zprávy, velkým předělem pro mě byly povodně 2002, s velkou vodou jsem tak nějak vyplaval a dostal se do povědomí.

V televizním pořadu Zázraky přírody děláte i různé pokusy, na jaký nikdy nezapomenete?

Každý pokus se zapisuje do paměti. Často je to velký adrenalin, navíc při natáčení bývá dost veselo. S Marošem Kramárem a kamarády ze štábu si užijeme hodně srandy. Jsou ale pokusy, ze kterých se mi dělají závratě ještě teď – jako slaňování žižkovské věže nebo letecká akrobacie s Martinem Šonkou. To jsou opravdu zážitky, při kterých se mi vrací pocit strachu.
Jaké bylo dětství v Teplicích? Kam jste jako kluci nejčastěji chodili „šmejdit“?

Jsem od Zámecké zahrady. Když jsem byl malý, ulice se jmenovala Kubánské revoluce, když jsem vyrostl, stala se Americkou. Mojí základkou byla „Švabinka“. Kromě parku a dvorků mezi domy jsem chodil třebas na řetenickou vápenku hledat zkameněliny a taky ryby jsem chytal na nejrůznějších propadlinách Kateřině, Srbicích nebo na Újezdečku.

Vystudoval jste teplické gymnázium. Byl jste se někdy v poslední době podívat v tamním bio parku?

Nebyl a celkem mě to mrzí. Jako starosta Říčan toho času moc nemám, ale až bude příležitost, určitě vyrazím. Na oplátku zvu do geoparku u říčanské základky na náměstí.

Máte v Teplicích nějaká oblíbená místa? Jezdíte do regionu?

Teplice jsou v mnoha směrech nádherné s velkolepou historií. Líbí se mi lázně, parky, dramatická krajina, nádherné vily a kostely… Je to velkolepá představa stát na místě, kde se potkal Goethe s Beethovenem. Do Teplic občas zavítám za rodiči, rád se procházím lázněmi a představuji si, kde by Teplice byly, kdyby nepřišly kvůli dolům o sílu pramenů.

S manželkou jste se poznal ještě v Teplicích?

Ne manželka je z jiného krásného města Rychnova nad Kněžnou. Podhůří Orlických hor je zcela jiné, rodiny ve vesnicích žijí po staletí. Trochu jiná situace než v severních Čechách. S manželkou jsme se potkali na koci studií v Praze a dva roky jsme spolu bydleli v malé vsi. Říkali jsme, že jsme Kořenovi z Řepína u Kokořína. Jako tuláci jsme ale zakotvili v jiném městě začínajícím na Ř, totiž v Říčanech.

Jak jste se vlastně dostal k politice? Baví vás to, nebo to berete jako poslání, službu?

Říčany mají problém s tlakem developerů. Kříží se tu zájmy investorů z celého světa. Od Číny přes Rusko až k Velké Británii. Chtějí stavět bytové domy nebo logistická centra. To by samo o sobě nebylo nic špatného, pokud by to ale neznamenalo vznik hlubokého dluhu na občanské vybavenosti. Říčany v roce 1990 měly něco přes osm tisíc lidí, teď jich mají šestnáct tisíc. A město musí budovat čistírnu, kanalizaci, školy, školky, silnice… ale kde na to všechno vzít? Se sousedy jsme dali dohromady uskupení a řekli jsme, že musíme přibrzdit chaotický rozvoj a líp s developery vyjednávat o jejich podílu na infrastruktuře města a stabilizovat finance. Když jsem se stal starostou, převzal jsem město s dluhem 280 milionů. Představte si, že každý den musíte zaplatit 100 000, o sobotách, o nedělích, na Vánoce… od roku 2010 každý den. I přesto ale investujeme a město měníme. Jestli mě to baví? Upřímně? Spíš ne. Beru to jako službu a povinnost.

Jak jako politik vidíte počínání teplické radnice? A když už jsme u toho, čistě teoreticky, nelákalo by vás tamní zastupitelstvo?

Já samozřejmě sleduju na dálku teplickou scénu. Primátora Kuberu znám, on byl primátorem už v době, kdy jsem studoval já. Tolik volebních období, to je skoro na knihu rekordů. Občas je velmi vtipný, ale občas nemá pravdu. Vnímám Dominika Feriho, vím o aktivitách ředitele gymnázia Zdeňka Bergmana. Co se mi nelíbí? Oproti mému mládí zmizel zimní stadion a koupálko v zámecké zahradě. Ale na druhou stranu Teplice jsou velmi bohaté po finanční stránce. Teplické zastupitelstvo? To bych musel mít vážný důvod a vážné téma. Dělat politiku jen pro politiku je úchylnost.

Co vás v teplickém regionu trápí a chtěl byste to změnit? A co vás naopak těší?

Myslím, že se pozitivně mění okolí Teplic, nová jezera, rekultivace výsypek. To je obrovská příležitost. Věc, která je neřešitelná, nebo možná řešitelná nějakým zázrakem, to je dlouhodobý vztah lidí k místu a sociální struktura. Teplice a Sudety obecně přišly o cit rodáků. Je to úcta k místu, která se dědí z otce na syna. A mnoho lidí z Teplic odchází… koneckonců i já jsem tenhle případ. Vlastně jsem Teplicím ještě nijak nevrátil dluh za své krásné dětství a studentská léta.

Vystudoval jste žurnalistiku, věnujete se moderování, jste úspěšným starostou. Je ale ještě nějaká profese, kterou byste si rád zkusil?

No třeba rentiér by mě bavil nebo výherce v Sportce. Jako rybáře by mě bavilo starat se o nějaký rybník a les nebo park v jeho okolí. Takový rybníkář či hajný. No a pak je ještě jedna profese, která je mi blízká, a to je učitel. To je smysluplná profese.

Zázraky přírody. Foto: Dagmar Vyhnalkova, vysílání 2.9, ČT1

Když se podívám na vaši profesní dráhu, ekologie a věda vás asi hodně baví…

Věda je vzrušující. Je to objevování různých světů, špičkoví vědci jsou jako Kryštof Kolumbus a zažívají nepopsatelné pocity ve chvílích, kdy se pohybují na hranici známého a neznámého světa. Věda ale vyžaduje člověka zaměřené- ho na jeden cíl. Já jsem jiné nátury, já se nechávám rád okouzlovat, mám rád ozvláštnění a v životě potřebuju stále nové a nové podněty. Rád se dí- vám s otevřenou pusou a mám rád život.

V médiích se nedávno objevila zpráva, že jste v dětství trpěl záněty v uších a téměř neslyšíte na jedno ucho, je to pravda?

Ano na uši jsem byl velmi citlivý, možná proto jsem absolutně hluchý na tóny. Jestli na něco nemám talent, tak je to hudba. Rád poslouchám, ale neudržím rytmus a můj zpěv je bez čistých tónů. Nicméně není pravda, že neslyším. Hluchý nejsem, někdy dělám, že neslyším. To když mě přemůže lenora nebo když se setkám s blbcem.

Ve starších rozhovorech jsem se dočetl, že jste prodělal 35 autohavárií. Jednou vás dokonce musel převážet i vrtulník. Co se stalo?

To jsme se stěhovali do Říčan. 2. 7. 2000 do naší Škody 120 narazil čelně americkej bourák. On jel 130, my 70. Měli jsme štěstí. Když jsme vyráželi, dal jsem na zadní okno dvě památeční vázy, které udělal můj děda z drahokamů a polodrahokamů. Takové těžké vázy, menší za manželku a větší za mě. Na cestě jsem ale asi po kilometru zastavil a ty vázy jsem schoval za sedačky. Třeba prudce zastavím, řekl jsem si. Ještě, že jsem to udělal. Za necelou hodinku poté už jsem letěl vrtulníkem s podezřením na krvácení do mozku, měl jsem zlomeninu obličejového komplexu, chvíli jsem neviděl. Manželka měla tříštivou zlomeninu sedmého krčního obratle a málem nechodila. Nejsem dobrý řidič, ale většinu těch nehod tvoří takové malé šrámy a smůla. Já prostě jedu autem, vidím, jak někdo převá- ží sádrokartonové desky, a pak vidím, jak gumovej pavouk, co ty desky drží, udělá: pink, pink. Jedna ta deska vyletí do vzduchu a spadne mi ve stokilometrové rychlosti na kapotu. Takhle už přede mnou vypadly necky s asfaltem nebo cizí kolo. A za jednu nehodu může krásná paní, která mě strhla pohledem…

Na řízení jste ale nezanevřel…

Fakt nejsem muž, co nasává vůni benzínu a oči mu v rychlosti jiskří. Nikdy jsem nesklá- dal kolečka motoru a výfukové plyny mi způsobují nevolnost. Na radnici mi už nabízeli, že budu mít řidiče. Ale to není hospodárné. Náklady na něj by výrazně převýšily škody mnou způsobené. Teď ale půjdeme do experimentu s plug-in hybridem. Budu jezdit elektromobilem, tak jsem zvědavý, kdy přijde nějaký zkrat.

Ještě stále jezdíte rád vlakem?

Vlaky zbožňuju. Moje trať byla 097 Teplice-Lovosice. Nádherná nádraží v Českém středohoří. A ta jména: Žim, Opárno, Úpořiny, Žalany… A tahle trať je vlastně taky tak trochu minulostí, zničil ji sesuv při budování dálnice. Železnice mého dětství, to byla hlášení do skřípajících reprobeden, každé nádraží jiný hlas, jiná atmosféra… závory spouštěli muži s klikou, řetízky a dráty se rozeběhly jako tajemný kolotoč. V Říčanech bydlíme nedaleko trati a má to kouzlo, právě teď sedím na balkoně a přijel vlak z Prahy.

Co plánujete na podzim, kde vás fanoušci uvidí?

Stále točíme a Zázraky přírody budeme točit i v roce 2018. Jsme rádi, že se lidé na Českou televizi dívají, a věřím, že pobavíme i překvapíme. Máme už naplánované nějaké pokusy, něco už je i natočené, ale nesmím moc prozrazovat. Jenom to, že jsme se s Marošem fakt dost bavili a nasmáli. Tak snad tu dobrou náladu a dávku vědeckého poznání přeneseme i divákům.
Jak nejraději trávíte volný čas? Jaké máte vlastně koníčky, záliby?

Já jsem rybář a filatelista. V létě chytám ryby, v zimě se hrabu ve známkách. Ani v jednom nejsem zatím bohatý na úlovky. Na životní rybu čekám – pravda možná v místech, kde žádné velké ryby nejsou, a Modrého mauricia jsem zatím taky nenašel, za to mám ohromnou hromadu úplně obyčejných známek. Jenom bych toho volného času potřeboval o něco víc.

Moje nej:

barva: modrá

jídlo: francouzská cibulačka

hudba: momentálně The TAP TAP

číslo: 33, 277

politik: Karel IV.

Profil: 

Vladimír Kořen se narodil v roce 1973 v Teplicích. Absolvent tamního gymnázia následně vystudoval žurnalistiku se zaměřením na politologii na Fakultě sociálních vět Univerzity Karlovy. Už řadu let ho vidíme na televizních obrazovkách jako populizátora ekologie a vědy. V současné době také účinkuje v oblíbeném pořadu Zázraky přírody. Zajímá se ale i o politiku. Od roku 2010 je starostou středočeských Říčan. Je držitelem i několika významných ocenění. Například za zásluhy o popularizaci vědy mu byla udělena Čestná medaile Vojtěcha Náprstka Akademie věd České republiky. V roce 2014 byl pak zařazen mezi 100 nejvýraznějších inovátorů střední a východní Evropy.

Napište první komentář

Přidat komentář

Váš e-mail nebude zobrazen veřejně.


*


*