Pavel Šedlbauer: Risk se nám vyplatil

Tepličtí fotbalisté jsou na koni. Zatímco v minulé sezoně se potáceli na chvostu ligové tabulky, v té aktuální bojují o účast v evropských pohárových soutěžích.

Do konce české ligy zbývají čtyři kola, a bude-li se teplickým dařit, je šance, že se na Stínadlech znovu představí renomované evropské týmy. Předseda představenstva klubu Pavel Šedlbauer by v Teplicích rád opět viděl Borussii nebo Celtic.

Věnujete se teď víc fotbalovým Teplicím, je to pro vás zábavnější nebo inspirativnější než výroba skel?

Neřekl bych, že se věnuji víc fotbalu než výrobě skla… Možná to tak vypadá, protože jsem teď natrvalo v Česku a navštívil jsem téměř všechny zápasy. Nestihl jsem jen utkání se Spartou. Byl jsem ve Zlíně, v Plzni, v Mladé Boleslavi, na Slavii… To se mi dříve nedařilo.

Líbil se vám fotbal teplického týmu?

Hlavně na Slavii i v Plzni, to byly krásné zápasy. Pěkný fotbal.

Loni Teplice bojovaly na chvostu ligové tabulky, letos na jejím čele. V čem s odstupem času vidíte, že byl loni problém?

Najít příčiny, když se sportovně nedaří, je velmi obtížné. Pravděpodobně se vytvořila a prohlubovala během sezony neshoda mezi trenérem a muž- stvem. To byl jeden z důvodů

V čem to neklapalo?

Trenér David Vavruška se na Stínadla vracel, protože tady kdysi trénoval mládež. On byl dobrý trenér. Ale myslím si, že mužstvo nebylo složením a možná i výkonem jednotlivců schopné fotbalový ideál, který on měl v hlavě, naplnit. Trenér by měl uvažovat realisticky s tím, co má k dispozici. Jeho myšlenky nebyly špatné. Ale bohužel nebyly dotažené do konce, a tím pá- dem se týmu nedařilo. Napětí mezi ním a týmem narůstalo. To asi byla hlavní příčina. Samozřejmě, že někteří fotbalisté nemuseli mít formu. Psychika ve fotbale funguje víc, než jsem si myslel. Jsou to přeci jenom mladí kluci, a když se jim v hlavně něco zvrtne, trvá to déle. Proto je dobré a nutné mít v týmu mix straších, kteří jsou zkušení a dovedou to lépe strávit, zklidnit atmosféru a strhnout mladé hráče k super výkonu. Zdá se, že to se nyní daří.

Když jste před začátkem sezony měnili trenéra, sáhli jste po Danielu Šmejkalovi, který první ligu nikdy netrénoval. Nebyl to risk?

Byl. Ale já jsem nikdy neměl moc velkou radost z trenérů – „starých kočovníků“, kteří rotují v prvoligových týmech dokolečka. Oni pokaždé přijdou, chtějí nakupovat nové hráče a prostě nejsou s tím naším klubem sžití a spjatí. Vždy jsem chtěl, abychom měli trenéra, který teplický klub uvidí jako výzvu. Víte, nechci, aby to vyznělo nějak špatně vůči předchozím trenérům. Oni měli už tolik zkušeností a štací za sebou, že Teplice pro ně nebyly příliš zajímavé, protože jejich ambice už byly naplněné. To byli lidé jako třeba pan Rada, který trénoval reprezentaci. Co může být v Česku víc, než trénovat reprezentační tým? Je pravda, že tady odvedl dobrou standardní práci, ale už, myslím, neměl patřičnou motivaci dokázat něco víc. Proto jsem chtěl trošku jiného trenéra. Tím byl i David Vavruška. Snažil se, ale nevyšlo to. Tak jsme sáhli po panu Šmejkalovi. Bylo to riziko, ale bez rizika věci nejdou.

Velké riziko, když neměl prvoligovou trenérskou zkušenost…

Měli jsme reference. On tré- noval druhou ligu v Sokolově a byl úspěšný. Vytipovali jsme ho a zariskovali jsme. A ten risk, zdá se v této chvíli, se vyplatil.

Vy coby předseda představenstva FK Teplice jste byl tím, kdo měl konečné slovo při výběru trenéra?

Rozhodovalo představenstvo jako tým. Ale ano, konečné slovo má předseda představenstva.

Takže David Šmejkal je vaše dítě.

Tak bych to neformuloval. Bylo to společné rozhodnutí a povedlo se to. Teď se klubu daří, pan Šmejkal dělá dobrou práci, i když tady není dlouho, ale ono štěstí může být vrtkavé. V týmu je nyní pohoda i dobrá komunikace. Uvnitř týmu i s vedením. Hráči jsou ve větší pohodě, věří si a to je podstatné. Mimochodem i proto jsme volili ředitelem FK Teplice Petra Hynka. On je trénovaný z AGC, nepřišel z fotbalového prostředí, a to je dobře.

Proč?

Fotbalové prostředí v Česku není dobré. S tím já se nesmířím.

Nesmíříte?

Ale už téměř rok jste veřejně nekritizoval vedení české fotbalové asociace (FAČR). Naše kritika původně směřovala k tomu, aby o první lize nerozhodovala FAČR, ale samy kluby. Chtěli jsme osamostatnit profesionální fotbal, tedy 1. a 2. ligu, a to se stalo. To byl náš hlavní cíl. Profesionální ligy se odtrhly a vliv osobností z FAČR, které jsou předmětem různých dohadů, pravd a polopravd, se tím podstatně snížil.

Snížil se jen osamostatněním první ligy?

Je to nová situace. Bude se vyvíjet, ale je to ohromná změna, která posunula Českou republiku do standardních civilizovaných zemí, kde fotbalové soutěže takto fungují. Je to dlouhodobě osvědčený model, který bude mít dobrý vliv na český fotbal. To, co mě trápí nejvíce, je komise rozhodčích. Prvoligové kluby do šestičlenné komise mohou nominovat pouze jednoho zástupce. Profesionální liga je ale to nejzákladnější. Tam ještě možný negativní vliv FAČR přetrvává. Ale krůček po krůčku se budeme snažit to zlepšit.

Jde o to, že se vám nezdají výkony rozhodčích?

Diskuze o výkonech rozhod- čích jsou a budou pořád. Aktuálně při zápase Bohemians se Zlínem nebo i při našem zápase s Plzní. Ale jde o to, že komise rozhodčích je důležitá část profesionálního fotbalu a kluby mají jen minimální možnost nominovat lidi, které by v komisi chtěly. I když s většinou lidí, které do stávající komise nominovala FAČR, bychom zřejmě souhlasili, ale jde o princip. A to, že postoj FAČR ke změně pravidel nominace do komise rozhod- čích byl tak neústupný, mě znovu ujistil v tom, že tam není něco v pořádku.

Mluvíte o korupci?

Nechtěl bych použít tohle slovo, ale hodně věcí v minulosti tomu nasvědčovalo. Je pravda, že se ve fotbale točí velké peníze a že FAČR není pro mne stále dost transparentní. To bude přetrvávat tak dlouho, dokud ve vedení FAČR budou lidé, kteří tam jsou nyní. Nesouhlasím s chováním pana Pelty (předseda FAČR), který majitelům prvoligových klubů něco naslibuje a pak to nedodrží. To minimálně není fér. Peníze ve fotbale jsou důležité, jenže být soustředěný jenom na ně a myslet si, že fotbal bude financovaný jen státem, to je blbost. Fotbal musí dávat takovou zábavu, aby lidé měli chuť tam chodit a zaplatit za vstupné, aby to bylo lákavé pro sponzory. Podívejte se, jak jsou v zahraničí narvané stadiony. Lidé se tam baví, a proto tam chodí. A u nás? Teplice se blíží hře o poháry a na naše zápasy chodí 4000 lidí, Jablonec, který hrával o čelo tabulky, měl ná- vštěvnost 1500–2000. To není v pořádku. Něco je špatně. Neznám podrobně situaci v hokeji, možná tam také není vše úplně v pořádku, ale fanoušci na zápasy dlouhodobě chodí a chodí jich více, než na fotbal.

V podstatě říkáte, že lidé nechodí na fotbal pošpiněný korupčními aférami?

Ve fotbale přetrvává vliv špatných věcí z nedávné minulosti, které si lidé pamatují. A ty špatné věci ve fotbale se děly v době, kdy v jeho vedení byli lidé, kteří tam jsou pořád. Lidé přece nejsou hloupí, oni si to dokáží srovnat v hlavě.

Pohled na některá ligová kola vypadá, jako kdyby přehmatů rozhodčích přibývalo.

Řekl bych, že právě naopak. Je jich méně, než bývalo. Dlouho jsem neslyšel od našeho týmu, že by nás rozhodčí zařízl. Zápasy, které zjevně vypadaly, že něco není v pořádku, ty už nejsou. Mimochodem on i rozhodčí přichází o docela velký balík peněz, když je potrestaný za chyby v utkání.

Nebylo by správné konečně zavést zpětné zhlédnutí sporného okamžiku, jako je to v hokeji?

Určitě. Rozhodování by bylo spravedlivé.

Proč se tomu fotbal brání?

Nevím. Světoví představitelé FIFA říkají, že to může změnit atmosféru… Já myslím, že na to stejně jednou dojde, i když konzervatismus ve fotbale je velký.

Jak přilákat na teplická Stínadla víc fanoušků?

Kdybych znal odpověď… Děláme nové projekty a spousty akcí, které mají fanoušky přilákat na fotbal. Chceme také zakázat vstup na stadion lidem, kteří se nechovají slušně, jako například náš „fanoušek“, který napadl libereckého fandu a potom policistovi ve Zlíně zlámal žebra. Když na stadion chodí takoví lidé, těžko přijdou rodiny s dětmi. Popularizace teplického fotbalu by měla být větší i z pohledu vedení města. Vždyť jsme každý týden v televizi a mluví se o nás, o městě, které reprezentujeme. Když jsem byl v USA na univerzitním utkání basketbalu – zdůrazňuji na univerzitním, nikoli na NBL, v hale bylo 27 000 lidí. Lidé ve městě měli před svými domky, na autech a prostě téměř všude klubové vlaječky, žili s tím svým klubem, jsou na něj hrdí. Je to i vizitka toho města. Vím, že v našich podmínkách je to pří- liš optimistická a naivní představa, ale bylo by to hezké. Být hrdý na něco, co se tady dělá.

A vy máte vlaječku FK Teplice ve svém autě?

Samozřejmě.

Větší část ligy už je za námi, teplickým zbývá pár zápasů a drží se mezi první pětkou. Co by pro vás znamenal návrat evropských pohárových soutěží?

Bylo by to hezké.

I finančně?

Jak se to vezme. Můžete v baráži vyfasovat klub z Ázerbajdžánu, zaplatíte milion za letadlo, prohrajete a vypadnete ze soutěže a navíc možná přivezete zraněného hráče. K finanční odměně vede hodně dlouhá cesta. Ale návrat takové soutěže do Teplic by byl dobrý pro image klubu a města, pro hodnotu hráčů, hráči by mohli získat i zajímavější angažmá… Špatně se mi to říká, když by to ochudilo náš klub, ale tomu se nedá zabránit. Máme jasné limity finančních možností.

Jaký tým byste chtěl vidět na Stínadlech?

Jakýkoli renomovaný klub. Bylo krásné, když tady před lety proti nám hrála Borussia Dortmund nebo Celtic Glasgow… To by se mi líbilo. Ale vede k tomu ještě dlouhá cesta. Nyní se soustřeďujeme nato, že je ještě v české lize před námi několik kol.
Profil
Ing. Pavel Šedlbauer (66) opustil po dvanácti letech post viceprezidenta evropské skupiny belgicko-japonského sklářského gigantu AGC, která sídlí v Bruselu, a vrátil se do České republiky. Je předsedou představenstva AGC Flat Glass Czech a FK Teplice, který AGC vlastní. Je ženatý, má dceru a syna.

Napište první komentář

Přidat komentář

Váš e-mail nebude zobrazen veřejně.


*


*