Erika Güntherová: Maminka nerada slyšela, že jsem herečka

Z natáčení filmu Habermannův mlýn.

Herečka a překladatelka Erika Güntherová pochází z Teplic, s rodinou však žije v Praze. K herectví ji přivedlo sledování natáčení hollywoodského filmu. Zahrála si například ve filmu Habermannův mlýn nebo v pohádce Sedmero krkavců. V současné době je pro ni nejvíc její rodina a malý syn.

Pocházíte z Teplic…

…už ale v Teplicích nežiji. Nejdříve jsem žila několik let v zahraničí a momentálně bydlím s rodinou v Praze.

Vracíte se do Teplic? Máte tu oblíbená místa?

Teplice mám ráda. Za rodiči jezdíváme sice na návštěvy do Dubí, ale pro lázeňskou čtvrť v centru Teplic mám pořád slabost, pojí mě k ní totiž vzpomínky na bezstarostná středoškolská léta.

A co vás vedlo k tomu, že jste začala hrát? Jak jste se k herectví dostala?

Po střední škole jsem vyrazila na roční pobyt do Spojených států amerických, kde jsem jednoho dne měla tu příležitost sledovat natáčení hollywoodského filmu. Zážitek to byl pro mě tak silný, že jsem se potom přihlásila na hereckou školu v Kanadě.

Přiblížíte nám, v čem vás diváci mohli vidět?

Maličké epizodky jsem hrála například v Habermannově mlýně, v seriálu Život a doba soudce A. K. nebo v pohádce Alice Nellis Sedmero krkavců. A k dalším rolím jsem se dostala díky tomu, že mluvím plynule anglicky, takže jsem měla možnost hrát třeba po boku Madse Mikkelsena v Královské aféře anebo Seana Beana v seriálu Legends.

A jak jste se k těmto rolím dostala? Přes castingy?

Ano, přes castingy. Do Habermannova mlýna si mě prý vybral přímo sám pan režisér Juraj Herz.

Jak se vám se slavným režisérem Herzem pracovalo?

Habermannův mlýn byl můj první film v Čechách a český film vůbec. Byla to pro mě velká pocta. Ač to byla role malá, odjížděla jsem z Toronta do Čech s požehnáním od kamarádů, že „není malých rolí“. S panem Herzem jsem se setkala poprvé tváří v tvář až při natáčení scény. Hrála jsem ve filmu sudetskou dívku a zrovna jsme natáčeli emocemi nabitý odsun. Venku bylo zima a mrholilo. V promočených šatech jsme procházeli davem a za pokřiku nadávek a občasné herdy do zad jsme museli projít špalírem rozzlobených vesničanů/komparzistů, kteří stále nemohli pochopit, že filmová herda do zad je jen jako, oni rozdávali herdy opravdové. Ale možná právě jim a chladnému počasí vděčím za herecký výkon, kterému pan Herz osobně zatleskal a přede všemi mě pochválil. Řekl, že jsem báječná herečka. Velmi mě to hřálo, v těch mokrých šatech.

Co na to, že budete herečka, říkali rodiče?

Myslím, že maminka si myslela, že špatně slyší, když jsem se jí během telefonátu z Kanady zmínila, že jsem dostala roli v místní divadelní hře. Ale když jsem postupně začala za herectví dostávat zaplaceno, tak už to rodičům tolik nevadilo.

Herecká škola v Kanadě? V čem je jiná než ta česká?

Začala jsem univerzitním vzděláním, které bylo zaměřeno spíše na divadelní herectví. Po ukončení programu jsem ale přestoupila na herectví pro film a televizi, to už probíhalo ve formě kurzů. Studovala jsem přímo u známého kouče Davida Rotenberga v Torontu, ten měl ve své třídě např. i Rachel McAdams a Scotta Speedmana. Více mě ale lákal film, těch se v Torontu točí spousta. Díky kanadským pobídkám do Toronta přicházejí točit i americké produkce, a Torontu se proto přezdívá „Severní Hollywood“.

V Čechách je zábavní průmysl úplně jiný, jsou tu jiná pravidla i atmosféra. Rybník je menší, konkurence je menší, ale čeští režiséři nejsou na rozdíl od Kanady nebo Států až tak otevření novému talentu. Ve filmech a seriálech se objevují pořád ti stejní herci. Kanadský rybník je velký. Jednou jsem třeba byla na konkurzu pro Paramount Pictures a na casting přišlo přibližně 300 lidí v Torontu, Los Angeles a Londýně. I tak jsem se dostala do úzkého výběru, ale nakonec údajně roli vyškrtli ze scénáře. Herci se velmi často vyhraňují na nějaký styl.

Co je pro vás více – divadlo, film či televize?

Určitě mě nejvíce učaroval film a televize. Stále mě láká kouzelný svět kinematografie. Před narozením syna jsem se dokonce chvíli věnovala i filmové produkci.

Kde vás v současné době mohou diváci vidět?

Tak teď převážně v pražských parcích se synem v kočárku. Ale brzy by měl na Netflixu vyjít hororový seriál The Things I saw, kde jsem hrála maminku chlapci, kterého pronásleduje duch.

Věnujete se vyjma herectví a rodiny ještě překladatelství…

Momentálně mnoho času věnuji svému půlročnímu synovi, k tomu ještě dálkově studuji ekonomku, koordinuji svoji překladatelskou agenturu Erika překlady a nárazově i sama překládám.

Jak jste přišla k překládání?

Jako překladatel a tlumočník se živím už několik let. Přišla jsem k tomu úplně náhodou v zábavním průmyslu, kde jsem jako záskok, vypracovala nějaký kratší překlad. Klient byl velmi spokojený, a tak mi začala práce brzy přibývat. Tématem byl samozřejmě vždy zábavní průmysl, jehož žargon, díky mé letité praxi v tomto oboru v zahraničí, je mi blízký a vyznám se v něm. Asi po dvou letech mé sólo akce jsem založila agenturu, protože práce bylo tolik, že jsem už sama nestíhala. Navíc, začali se mi ozývat klienti s překladem i do dalších světových jazyků. Sama zvládám jen angličtinu, tak jsem ke spolupráci přizvala i své známé se znalostí dalších jazyků.

Vždy jsem dbala na to, aby každý, kdo s agenturou spolupracuje, měl znalost jazyka na úrovni rodilého mluvčího nebo se té úrovni velmi blížil. Korekturu nám dělají jen rodilí mluvčí. Ve většině případů překládáme zahraniční filmové scénáře pro celovečerní filmy, dále pak prezentace reklamních agentur při výrobě reklam do televize, ale i smlouvy a vše, co je s výrobou filmů a reklam spojené. Občas i tlumočím, pracovala jsem pro televizi Nova. Tlumočila jsem přednášku amerického podnikatele a motivačního speakera Jamese A. Cusumana.

Dá se skloubit úspěšná kariéra a rodina?

Určitě dá, mám totiž doma skvělého partnera. Takže když je třeba, plnohodnotně mě zaskočí. Je to taková máma s vousy (smích).

Máte čas i na koníčky? Co ráda děláte ve volném čase?

Snažím se vše balancovat a žít pokud možno vyváženě. Energii, kterou vydám, se snažím zase dočerpat. Nejraději si teď hraju se synem. Právě prožívá období, kdy se rychle učí velké množství věcí. Nasává své okolí jako houba a mě baví mu představovat svět. Potom samozřejmě romantické chvilky s partnerem, dáváme si spolu pravidelné romantické schůzky, aby nám vztah nezevšedněl a oba jsme dočerpali energii. V neposlední řadě je to čtení, ať jsem sebevíc unavená a práce mám nad hlavu, před spaním si musím přečíst alespoň stránku beletrie. Jsem velkým fandou J. K. Rowlingové, mám ve své sbírce dokonce osobně podepsané první vydání posledního dílu série o Harrym Potterovi.

Co byste si přála v profesním životě?

Chtěla bych pokračovat i nadále v hraní a dostat se časem i k větším a výraznějším rolím. A takovým velkým snem, který jsem si zatím dosud netroufla úplně realizovat, je psaní filmových scénářů.

Máte ráda podzim anebo je pro vás spíš obdobím depresí a melancholie?

Podzim je snad moje nejoblíbenější roční období. Mám ráda barevné listy podzimu, jak vzduch kolem voní a brzy se stmívá… Je to takové romantické. A na co se každý rok těším, jsou nabídky v kavárnách, a to latte s příchutí zázvoru nebo dýně…

Napište první komentář

Přidat komentář

Váš e-mail nebude zobrazen veřejně.


*


*